Proto opakuji: Je oprávněné a potřebné strašit laickou veřejnost a podnikovou sféru slovem deflace jako symbolem nějakého mimořádně hrůzostrašného ekonomického jevu? Existovala v České republice skutečně reálná hrozba deflace? Je pouhý, velmi nemilý a nepříjemný, již řadu let trvající "ne-růst" onou deflací? Může měnová intervence ČNB nastartovat ekonomický růst nebo k tomu alespoň přispět? A jaké byly motivy tohoto rozhodnutí ČNB? Jestli dojde v následujících měsících k oživení ekonomiky, interpretační spor zůstane zachován. Došlo k urychlení ekonomického růstu kvůli zásahu ČNB, nebo bez ohledu na něj, nebo dokonce navzdory zásahu?

ČNB svůj krok patrně učinila na základě očekávání budoucí deflace, kterou jí signalizuje její makroekonomický model.

K předpovědím tohoto typu jsem skeptický a nemyslím si, že jsou dostatečným argumentem pro zásadní kroky hospodářské politiky. I kdyby bylo pravdou, že bychom po dvě čtvrtletí roku 2014 prožívali cenový pokles, je otázkou, zda by jeho důsledky byly tak dramatické, aby opravňovaly tuto intervenci.

Tím spíše když vezmeme v úvahu data o zahraničním obchodu České republiky v listopadu 2013, tedy v měsíci, kdy Česká centrální banka svůj bezprecedentní krok udělala. Podle ČSÚ "bilance zahraničního obchodu skončila v listopadu historicky nejvyšším přebytkem 38,7 mld. Kč, který byl ve srovnání se stejným měsícem roku 2012 o 5,1 mld. Kč vyšší".

Každá ekonomická učebnice nám říká, že je rozumné oslabovat měnový kurz v situaci, kdy vývozy stagnují či klesají a dovozy rostou, tedy kdy je bilance zahraničního obchodu v deficitu nebo k deficitu směřuje. U nás narůstá přebytek bilance zahraničního obchodu a centrální banka oslabuje kurz. To je velmi nestandardní politika, za niž je poněkud zvláštní udělovat titul "bankéř roku". Je jistě úkolem ekonomů přispět k hledání toho, jak ekonomiku rozhýbat, ale to nemůže nastat urychlováním inflace, čili antideflací. Změnu může vyvolat jedině akcelerace agregátní poptávky na základě změny chování tří hlavních makrosubjektů ekonomiky – domácností, investorů, státu – a to ještě při dobré konstelaci zahraničně-obchodních vztahů.