B. Sobotka se po prohraném sporu ČSSD s advokátem Altnerem pochopitelně ocitl mimo jiné pod palbou svých spolustraníků, kteří kritizují slabost jeho předsednictví. Ozývají se také hlasy, které vzpomínají na předsednictví J. Paroubka a hovoří o tom, že za jeho vedení stranu problémy, s nimiž se potýká v současnosti, neprovázely. Neprojevoval ani slabost ke koaličnímu partnerovi, ani neschopnost v řešení právního sporu.

Těchto hlasů si všimli i redaktoři HN a rozhodli se Sobotkovi podat pomocnou ruku. Petr Fischer ve svém článku „Antikampaň? Pěstí do svého nosu“ hovoří o tom, jak by ČSSD jako hlavní téma svých voleb neměla volit vymezení se proti prezidentu Zemanovi a proti A. Babišovi, protože antikampaně prostě nezabírají. A že zabíraly jen za vlády J. Paroubka a proti J. Paroubkovi. Ne však kvůli své antikampaňovitosti, ale kvůli osobě J. Paroubka, kterého zkrátka neměl rád zprava nebo zleva vůbec nikdo.

P. Fischer však tak nějak zapomněl dodat, že zatímco za J. Paroubka ČSSD volby vyhrávala, za premiéra Sobotky, antikampaně-neantikampaně, vytrvale ztrácí voličskou podporu. A ve zmíněných volbách do sněmovny v roce 2006 ČSSD získala téměř třetinu hlasů, ačkoliv třináct měsíců předtím, když se J. Paroubek stal předsedou vlády, měla jeho ČSSD ve volebních průzkumech pouhopouhých 10 % (!) volebních preferencí. Mimochodem, byl to nejlepší volební výsledek sociální demokracie v parlamentních volbách za téměř sto čtyřicet let její existence. A ještě lepšího výsledku tato strana dosáhla v roce 2008 v krajských volbách, kdy celostátně získala téměř 36 % hlasů. Nejméně úspěšný výsledek ve volbách zaznamenal J. Paroubek jako stranický lídr v roce 2010, když ČSSD vyhrála sněmovní volby s 22.2 % hlasů. Poté J. Paroubek zcela dobrovolně odstoupil z funkce předsedy ČSSD.