To je podle všeho jeden z důvodů, proč vlastně USA – a s nimi přihlouple i špičky EU – živí propagandu vedenou proti údajně agresivnímu Rusku a jeho prezidentu Putinovi. A to je zřejmě také důvod, proč se USA, a v jejich vleku jako kačer na provázku NATO, rozhodly perspektivně posunout hranice NATO až na východní hranici Ukrajiny.

Samozřejmě, že každá akci vyvolává reakci. Rusko Ukrajinu považuje za sféru svých zájmů, a pokud by došlo například k vytěsnění ruské černomořské nebo spíše středomořské flotily ze Sevastopolu, ohrozilo by to nejen geopolitické zájmy Ruska. Rusko by de facto ztratilo přístup k jižním mořím, ale zcela nepochybně by to také uškodilo vnitropolitické prestiži prezidenta Putina.

Rusko by se tak mocensky vrátilo někdy do doby koncem 18. století, kdy se Krym dostal z tureckých do ruských rukou. Takové ponížení žádná velmoc samozřejmě nemůže strpět.

Akce Majdan byla ve svém vrcholu uskutečněna tak, aby státní převrat v Kyjevě proběhl v okamžiku probíhajících zimních Olympijských her v Soči, což pochopitelně omezovalo akceschopnost prezidenta Putina a Ruska.