Výzkum CVVM ukazuje, že lidé hodnotí kvalitu vzdělání na vybraných typech škol vcelku příznivě. Kromě odborných učilišť vždy více než polovina dotázaných odpověděla, že je přesvědčena o slušné kvalitě výuky na daném typu školy. Učiliště příznivě hodnotí „jen“ 46 % dotázaných… Nejspokojenější jsou lidé s kvalitou výuky na základních školách a gymnáziích (shodně 69 %).

Názory na kvalitu jednotlivých typů škol se neliší ani podle věku, ani podle dosaženého vzdělání – uvedené skupiny se liší zejména mírou odpovědí „nevím“, přičemž zejména starší dotázaní s nižším dosaženým vzděláním častěji u vyšších stupňů škol uváděli odpověď „nevím“. U vysokých škol odpovědělo celkem 22 % dotázaných, že nevědí, jak ohodnotit úroveň vzdělávání.

Lidé jsou sice s kvalitou vzdělávání na jednotlivých typech škol spokojeni, ale srovnání v čase ukazuje, že jejich spokojenost klesá. S úrovní vzdělávání nejsou dotázaní více spokojeni, než loni nebo předloni. Nejlépe v tomto ohledu dopadly vyšší odborné školy a školy vysoké, které dotázaní hodnotili stejně i v loňském roce.

Jedna věc je, že čeští občané vidí kvalitu vzdělání, kterou žákům a studentům poskytují české školy, vcelku pozitivně. Jiná věc ovšem je, jak čeští žáci a studenti dopadají v mezinárodních srovnáních žáků a studentů. Tato srovnání totiž kvalitu českého školství obecně nepotvrzují.

Pokud se podíváme například na výzkumy projektu PISA, jednoho z projektů OECD, který pravidelně zjišťuje a srovnává zejména úroveň funkční gramotnosti patnactiletých žáků v oblasti čtení, matematiky a přírodních věd, české školství se svou kvalitou zrovna dvakrát chlubit nemůže…

V posledním testování matematické gramotnosti v roce 2012 (srovnání 65 zemí) byl výsledek českých žáků pouze průměrný a OECD ČR zařadila mezi jedenáct států, jejichž nadprůměrný výsledek se od roku 2003 statisticky významně zhoršil. Každý pátý žák v ČR se totiž v oblasti matematické gramotnosti zařadil do skupiny nejslabších žáků.

Ani v oblasti čtenářské gramotnosti si čeští žáci nevedli nijak oslnivě a jejich výsledky byly pouze průměrné. V oblasti přírodovědné gramotnosti si čeští žáci vedli slušně a jejich výsledek byl, stejně jako v roce 2006, nadprůměrný. (v roce 2012 byly čtenářská a přírodovědná gramotnost testovány pouze jako vedlejší oblasti, tzn., byly zastoupeny menším počtem testových úloh než hlavní oblast matematické gramotnosti).

Dobře pro české školství nemluví ani fakt, že Česká republika byla v roce 2012 podle OECD jednou z pěti zemí s nejsilnějším vlivem socioekonomického zázemí žáků na výsledky jejich vzdělávání. To je velmi smutná zpráva, která je o to horší, že ve srovnání s rokem 2003 v ČR tento vliv ještě zesílil, což může vypovídat o nárůstu nerovnosti v oblasti vzdělávacích příležitostí.

Výsledky výzkumu PISA 2015 budou zveřejněny letos v prosinci a bude velmi zajímavé sledovat, jak v nich čeští žáci oproti žákům z dalších zemí obstojí…

Pokud k nepříliš zářivým výsledkům například ve zmíněných výsledcích PISA připočteme i to, že české vysoké školy se ve zveřejňovaných žebříčcích týkajících se kvality světových vysokých škol pravidelně ani neobjevují (zveřejňováno je pořadí prvních 700 škol) nebo se objevují až v druhé půlce žebříčku, zdá se, že si české školství zkrátka stojí o poznání hůře, než jak ho občané vnímají. I spokojenost občanů s kvalitou vzdělávání, kterou poskytují české školy, bohužel, českému školství dává možnost, jak pěkně potichoučku, ovšem nikoli pomaloučku, snižovat a snižovat svou úroveň…