Co se týče kandidátů z těchto dvou dominantních stran, Francois Fillon za Republikány a Benort Hamon za Socialisty, oba jsou nyní v nesnázích. Vlastně tak, jako byli již před primárkami, ačkoli se předpokládalo, že budou nyní v lepší situaci a zorganizují si kolem sebe své lidi. Ať už vítězem prezidentských voleb bude kdokoliv, zásadní bude reorganizace francouzského politického života. Hamon, Le Penová, Macron a Mélenchon si v případě svého volebního vítězství budou muset vytvořit vlastní, novou parlamentní většinu. Socialistická strana se nedělí pouze podporou Hamona a Macrona. Možná se bude dělit dál v souboji o budoucí strategii.

Bude to snad konec historického soužití obou částí jedné levicové strany, tedy Socialistů? Jedna je státně-správní a druhá protestní. V případě vítězství Macrona, budou Socialisté napůl většinoví a napůl v opozici? V případě Emmanuela Macrona je určitý rozpor v přístupu. Má dvě různé logiky. Jedna zhodnocuje vyhledávání koalic, coby faktoru rovnováhy: což se děje nastolením systému poměrného zastoupení a předpokládá to různorodé dohody. Druhá zdůrazňuje nutnost homogenní většiny, široké a pokud možno disciplinované jako zachování účinnosti, což předpokládá zachování většinového hlasování.