Asociace hospod i restaurací už k protikuřáckému zákonu vydala prohlášení, ve kterém píše, že jeho schválení je spíše politickým aktem, protože trh se podle ní postupně reguluje sám. A že povede pouze k dalšímu zavírání hospod.

Nejčastějším argumentem, který se v souvislosti s odporem k protikuřáckému zákonu objevuje, je ten, že si soukromý majitel má o svém majetku rozhodovat sám.

Jednak je třeba říci, že člověk přece se svým majetkem ani bez zákazu kouření nemůže nakládat, jak chce – těžko kdo by hájil hospodu, která by vařila jídlo z domácích mazlíčků typu pes či kočka nebo ve „svém majetku“ pořádal pro pobavení hostů psí zápasy. (poražený by pak mohl být servírován hostům jako specialita podniku… Atd).

Dále je třeba zdůraznit, že zdraví lidí není majetkem provozovatele restaurace. Pokud někdo namítá, že když člověk do kuřácké restaurace či hospody jde, musí počítat s tím, že prostě bude vystaven cigaretovému kouři, je třeba uvést, že primárním posláním restaurace, baru či hospody je dopřát člověku jídlo a pití, nikoli uzení v cigaretovém dýmu. (Nemluvě už vůbec o personálu, který je v kuřáckých restauracích kouři vystaven celý den, ať se mu to líbí, nebo ne.)