Tento problém, kdy rozvojová pomoc pomáhá zejména společnostem z bohatých zemí, které tuto pomoc poskytují, a nikoli obyvatelům nejchudších zemí světa, kterým je primárně určena, je znám již dlouhou dobu. Dárci pomoci však stále selhávají v omezování tzv. vázané pomoci, která pak nutí příjemce pomoci nakupovat zboží a služby z dárcovských zemí.

Vázanou pomocí se rozumí taková pomoc, kde dárce příjemci otevřeně vymezuje, s kým může příjemce uzavírat obchody vyplývající z poskytnuté rozvojové pomoci. To znamená, že z takového dárcovství pak logicky profitují vybrané domácí zájmové skupiny. Naopak na straně příjemců rostou spolu s přijetím takovéto pomoci dva druhy nákladů: Jedny spočívají v tom, že je nucený uzavírat smlouvy s předem určeným subjektem (a dochází tak k ničení konkurenčního prostředí a slábnou tak možnosti a podněty k vybudování tržního prostředí.) Náklady vázané pomoci jsou odhadovány na 15 – 30 % hodnoty pomoci. Druhá skupina nákladů spočívá v tom, že země v důsledku přijímání vázané rozvojové pomoci nejsou „nuceny“ k budování vlastních kapacit. Firmám v zemích příjemců není dodán chybějící kapitál, a takovýmto druhem pomoci se jen zvyšuje závislost dané země na rozvojové pomoci.

Bohatí dárci už v roce 2001 slíbili, že tuto praxi ukončí. O tom, že tuto praxi neukončili, svědčí fakt, že podle studie OECD získávají firmy z dárcovských zemí stále ještě velký, dokonce rostoucí podíl rozvojových zakázek.