Syriza se v zásadě rozdělila na přístupu k měnové otázce. Její ultralevé křídlo by šlo až k návratu k vlastní měně a nedodržení závazků plynoucích ze státních dluhů. Převažující část Tsiprasovy strany se však v zásadě vydala cestou reformě-socialistické politiky, kdy akceptují názor 84 % Řeků, kteří chtějí jako platidlo v zemi podržet euro.

Zdá se, že Tsipras se v určitém okamžiku jednání s EU prostě rozhodl vydat touto cestou, která znamená vyhnout se těm nejhorším dopadům, které by mohly nastat po státním bankrotu a po odmítnutí závazku splácet dluhy státu.

Takovéto řešení by vedlo například také k tomu, že by obyčejným Řekům propadly velké části bankovních vkladů, anebo, při zhroucení bankovní sítě, všechny vklady. Znamenalo by to, že by se země ponořila do ještě hlubší sociálních a politických problémů, než ve kterých je dnes.