Je to velký krok, o kterém snili, ale o kterém nic nevědí, a nemají ani představu o kulturních změnách, s nimiž budou konfrontováni. Aby mohli přežít, jsou přijati na dvanáct týdnů do centra reedukace, do místa, které je velmi bezpečné, kde jsou vybaveni základními znalostmi a prověřeni, zda nejsou špioni. Pak jsou posláni do města Hanawon, což je centrum vlády od roku 1999, hodinu od Soulu a uprchlíci zde využívají psychologickou podporu a učí se zvyky této konzumní společnosti, jako např. nakupovat oblečení a používat různé přístroje. Chodí do kurzů korejské historie, učí se o lidských právech a demokracii. Je to pro ně zcela nezbytné. Po třech měsících získávají v Hanawonu státní příslušnost a také státní příspěvek po dobu pěti let.

Někteří jsou ihned převzatí nestátními organizacemi, které potřebují jejich pomoc. A naopak jim pomohou ke změně často tvrdé a traumatické vzhledem na to, že byli zvyklí na poměrně klidný styl života. Je také ještě jedna důležitá skutečnost, že se při integraci mohou mladí i dospělí vypořádat s diskriminací. Je to z toho důvodu, že mají jiný přízvuk, ale škola jim hodně pomáhá. Ti, kteří nedokáží mluvit jako Jihokorejci, se vydávají za Joseonjoky nebo za Korejce z Číny, aby se vyhnuli této diskriminaci.

Ale obecně mají raději společnost svých kamarádů ze Severní Koreje, s Jihokorejci nemají mnoho společného a nemají o čem spolu mluvit, říká pan Chu, jehož asociace organizuje stáže ve snaze prolomit tento kulturní příkop. Mladí uprchlíci jsou připraveni na vstupní zkoušku na univerzitu a vláda jim rezervuje místa v prestižních podnicích v Soulu.