S laskavými čtenáři se jistě shodneme na tom, že sport bez dopingu by byl čistější a lepší. Určitě lákavá představa je, že by ve sportovním klání čestně vyhrál ten lepší a ne nadopovanější. Jistě se shodneme na tom, že i svět bez finančního dopingu v podobě daňových rájů, by byl čistší a lepší. Připusťme na chvíli, že bychom chtěli uspořádat Olympijské hry či Mistrovství světa ve fotbale. K tomu potřebujete získat hlasy delegátů, které nejsou zadarmo a ze státního rozpočtu zaplatit nejdou. A tak je to v reálném světě bohužel prakticky se vším. Nelíbí se mi to, ale to také vše co s tím mohu dělat.

Součástí vládnutí i velkých obchodů je i tzv. „špinavá práce", která musí být hrazena ze špinavých peněz. Hlavně z tohoto důvodu se hned tak daňových rájů nezbavíme. Právě naopak, velké státy si vlastní daňové ráje pečlivě opečovávají. Nemalý zisk z nich mají jak ony, tak i velké banky, protože bez nich by prát špinavé peníze nešlo. Stejně tak banky stojí i za aranžování největších daňových úniků. Na tomto místě by se slušelo zaplakat nad nespravedlností světa, kdy ti malí musí daně platit a ti velcí ne, ale nic by se tím nezměnilo, takže pláče nad rozlitým mlékem čtenáře ušetřím.

Jestli něco může laskavé čtenáře potěšit, pak jen fakt, že v daňových rájích operují ve velkém rozsahu ekonomické rozvědky, aby věděly, co na ně konkurence chystá. Ukažme si to na příkladě Airbusu a Boeingu. Oba největší výrobci letadel na světě nesmějí dostávat státní podporu, aby byly zachovány „rovné" konkurenční podmínky. Podporu od mateřských zemí přímo získat nemohou, ale prostřednictvím daňových rájů už ano. „Praskne-li" něco na velké firmy, pak je to víceméně jen tehdy, jde-li o konkurenční oboj.