První etapa boje - po měsících vyjednávání - právě skončila. Strategie a taktika pravice spočívala v pokusu o „mírové“ řešení problému: necháme dál Syrizu vládnout, pokud se podřídí našim požadavkům. Připomíná mi to situaci, jaká panuje u nás doma: já mohu rozhodovat o tak podstatných věcech jako je barva toaletního papíru a o všem ostatním rozhoduje moje žena. Zůstane-li Řecko ve „vězení pro dlužníky“ o všem podstatném bude i nadále rozhodovat EU a pak otázka zda vládne či nevládne Syriza je zcela irelevantní.

Syriza před požadavky pravice nekapitulovala a tak - ve druhém kole - pravice zvolila politiku „dělových člunů“, jejímž strategickým cílem je levicovou vládu „odstřelit“.

Taktika je jasná:

výhružkami, že Řecko bude „vykopnuto“ z EU a eurozóny docílit toho, aby Řekové v referendu řekli „ANO“ podmínkám pomoci ze strany EU, po vyhraném referendu zorganizovat nové volby, z nichž by vyšla pravicová vláda, která by na zřejmě trochu pocukrovanější podmínky EU přistoupila, nevyjde-li tato taktika, nechá pravice odstranit vládu vojenským pučem, jako tomu bylo v roce 1976 a moci v Řecku se ujme armáda.

Strategický cíl - odstranit levicovou vládu Syrizi - bude v každém případě splněn.

Syriza jak protiobranu udělala ten nejchytřejší krok, který mohla, a to nechat rozhodnout sám řecký lid o tom, zda chce či nechce zůstat ve „vězení pro dlužníky“.