Vladimír Čermák: 21. srpen 1968 - proč není zájem znát pravdu?

24.08.2015 15:48

Vladimír Čermák se dívá na srpnový mýtus z jiného pohledu a tvrdí, že mystifikace o této dějinné události mají hlubší důvod

Vladimír Čermák: 21. srpen 1968 - proč není zájem znát pravdu?
Foto: Ústav pro soudobé dějiny
Popisek: Intervence vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu1968

Jako autor knihy Operace Srpen 1968 (Naše vojsko, 2011) jsem byl požádán, abych napsal k 47. výročí srpnové okupace článek do Protiproudu. Byl jsem prý redakci doporučen jako někdo, kdo je schopen to vidět jinak.

Už dříve jsem si o sobě ověřil, že jsem ješitný. Když mně někdo takto polichotí, zmobilizuji své chabé síly a NĚCO napíši.

Okupace 21. srpna nezačala

O Srpnu 1968 jsem však už napsal dost objemnou knihu, na které zatím nemusím nic moc měnit. Ačkoliv od té doby byly vydány různé dokumenty z dílny KGB v Moskvě pod názvem Čechoslovackije sobytija 1968 glazami KGB…(Moskva 2010), u nás je stále ticho po pěšině. Známé instituce jako Hazdrův ÚSTR či Tůmův ÚSD informují veřejnost tak nanejvýše o některých právě zemřelých ruských disidentech, kteří v srpnu 1968 demonstrovali na Rudém náměstí. Já sám se již nějakou dobu věnuji především totalitnímu baroku, zpochybňuji existenci bitvy na Bílé hoře apod., a nemám nic, co bych doplnil k tomu, co jsem již napsal.

V jedněch komentářích půjde o okupaci, v druhých o internacionální pomoc. V obojích však o lež.

Myslím, že každý kdo má zájem, si může moje závěry přečíst a dovědět se, co to ten Srpen doopravdy byl. Čas plyne a SSSR, stejně jako Brežněv, Mazurov a jejich zdejší pomocníci jako byl Biĺak, už neexistují jinak než ve vzpomínkách. Gorbačov sice stále ještě žije, ale ten byl v té době velmi málo známým činitelem ve Stavropolu. S námi, kteří jsme to tehdy – každý po svém – zažili (vše začalo oficiálně v 11 hodin v noci 20. srpna 1968, proč se od té doby mluví ale jen o 21. srpnu, je pro mne stále záhadou), všechny tyhle vzpomínky odejdou.

Nikdo nic neví

Zůstanou ovšem mýty, jak o tom prý svědčí i ten pořad ruské státní televize, který chtěla Česká televize odvysílat, ale nebyl ji údajně odprodán. Samozřejmě jej odvysílat mohla, ale asi ne celý. Stačilo dokument rozdělit na části a ty doplnit vlastním komentářem. K tomu zprostředkovat lidem objektivnější informaci, co se se „zakonzervovanou“ srpnovou minulostí stalo, nebyla však vůle ani "tam", ani "tady". K čemu by takové „odjištění“ minulosti vedlo? Dá se předpokládat, že především by se vyjevily dvě věci – o současnosti:

a) Rusové nejsou schopni, ani ochotni rekonstruovat, co se tenkrát stalo, protože je pro ně celý Srpen stále ještě něčím, čemu nerozumějí a čemu nemají porozumět. Nejspíše proto, že by je to mohlo vést k některým - pro současný ruský stát nežádoucím – závěrům, včetně otevření otázky nároků na reparace.

b) Češi, kteří dnes o těchto věcech rozhodují, jsou na tom dost podobně, i když přece jen v detailech trochu jinak. Taky nerozumějí tomu, co se stalo, a obávají se toto téma otevřít. Nechávají to proto - stejně jako Rusové - takzvaně vyhnít. Dokonce ani prezident, který si obvykle nenechá ujít příležitost sdělovat své poznatky ohledně nedávné minulosti, si dává pozor, aby zde neuklouzl.

Náhradní cíl

Když jsem vydal svoji interpretaci Srpna, měl jsem dlouho pocit, že jsem něco jako onen proslavený slon, který zabrousil do porcelánu. Soudobí historici - jeden jako druhý - si dávali pozor, aby nic nekomentovali, což je poměrně osvědčený způsob, jak zamést rozšlapaný porcelán pod koberec. Pak se dá dělat, že se nic nestalo. Můj výklad byl přitom poměrně prostý: Žádná kontrarevoluce u nás nikdy nebyla. Věděli to nejen lidé, kteří tady žili, ale i Sověti.

Šlo o něco jiného, což jsem se snažil popsat. Hrozilo, že krize, vrcholící tehdy rok předtím střetem na Blízkém východě v červnu 1967, přeroste do dalšího, podstatně většího, již celosvětového konfliktu. Hrozila třetí světová válka. Aby k ní nedošlo, sovětští maršálové – zvláště Ivašutin – dobře si vědomi nedostatků ve své strategii i výzbroji, hledali pro tehdejší sovětské politické vedení, které považovali za bandu pitomců, jiný, náhradní cíl.

Tím se stal do té doby nejbližší spojenec Brežněva a spol. - Československo. Bylo prohlášeno za zemi, kde bují plíživá kontrarevoluce, hrozící přechodem této země do jiné sféry moci. Vše dostali na starost manipulátoři, kteří se vždycky v podobné situaci najdou. Ze sovětské strany to byl Andropov (tentýž, co se později podepsal pod intervenci do Afghanistánu) a pozdější velikán perestrojky A. Jakovlev, u nás Z. Mlynář. Těmto šedým eminencím Srpna jsou v knize věnovány zvláštní podkapitoly, které jejich podíl na akci vysvětlují.

Husák vše věděl

Nebyli samozřejmě sami. Vedle nich existovala řada lidí, kteří měli k dispozici informace, umožňující jim pochopit, o co tehdy šlo. Třeba G. Husák. Aspoň to tvrdil on sám ve své neautorizované autobiografii. Držel s těmi infomacemi prý pod krkem dost dlouho i Gorbačova, který jako sovětský gensek a přítel Mlynáře a Andropova také dobře věděl, co se tehdy v r. 1968 dělo. Husák věděl, že pravda o tom, co se tehdy stalo, představuje pro přestavbové sovětské vedení velké riziko, a vydíral tím tehdejší vedení SSSR.

Stačí sledovat dění mezi listopadem a prosincem 1987, kdy se Husák předčasně vrátil z oslav 70 let VŘSR a kdy byl (po opakovaném jednání politbyra) odvolán z funkce generálního tajemníka KSČ, aby se prosince 1989 dožil už jen jako prezident .

Dějiny – naše, evropské i světové – jsou plné takových veletočů, spojených s vytvářením mýtů, tabu o tom, co bylo, a s přepisováním dějin. Vstupujeme teď do 48. roku posrpnového období. Od Vás jako čtenářů i pamětníků se nadále očekává, že se smíříte s tím, že nebudete ani další rok, případně další roky, chtít porozumět tomu, co se tenkrát stalo.

Pravda o Srpnu není v televizi

Jistě. Budete na rozdíl od let 1969-1989 moci samozřejmě pozorovat stále stejné dochované záběry z tzv. autentických filmů. Snímky sovětských a jiných tanků a vojáků v ulicích českých měst jsou Vám k dispozici. Budete - stejně jako dnešní Rusové - vystavováni komentářům, stále dokola opakujícím ty samé pitomosti. Budou se ovšem trochu lišit. V jedněch půjde o okupaci, v druhých o internacionální pomoc. V obojích však půjde o lež.

Totéž ostatně se bude znovu a znovu opakovat i o výročích Února 1948 či Listopadu 1989. Tak se na to znovu podívejte. Jen byste neměli zlobit a chtít porozumět tomu, jak to bylo doopravdy. Nechcete-li trochu namáhat mozkové závity a popřemýšlet, co se tenkrát doopravdy dělo, podívaná Vám bude bohatě stačit. Jen si pak nestěžujte, že tomu nějak nerozumíte, a že ta ruská televize k těm samým závěrům dává trochu jiná slova. Jinak jste ale na tom úplně stejně jako zmanipulovaní ruští diváci televizních pořadů.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Tomio Okamura byl položen dotaz

migranti

V rozhovoru pro PL jste řekl, že hnutí SPD tady nechce žádné africké a islámské migranty. Ty ale podle všeho k nám ani nechtějí. Jak se ale stavíte k přijímání uprchlíků z Ukrajiny? A vracel byste na Ukrajinu bojeschopné muže? A pokud ano, jak?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Čím mladší uživatel internetu, tím víc trpěl za komunismu

20:30 Čím mladší uživatel internetu, tím víc trpěl za komunismu

Tento webový vtip připomíná dnes základní problém naší doby: totální nezájem o minulost, ignoranci h…