Pavel Kohout v Debatě Jana Macháčka soudí, že “ani snížení úrokových sazeb na nulu spojené se zvyšováním peněžní zásoby nebude fungovat.” Než se však pustíme do předčasného hodnocení efektivity uvolněné monetární politiky, je třeba se nad vývojem globální ekonomiky zamyslet o něco komplexněji.

Předně je třeba říct, že kvantitativní uvolnění (QE) nelze chápat jako univerzální řešení, určitě ne v Evropě, která je svými strukturálními problémy pověstná. Příkladem je sklerotický pracovní trh, který udržuje nezaměstnanost na hodnotách, které by například ve Spojených státech byly považovány za nadměrné. Zároveň je třeba si uvědomit, že QE začalo v Evropské unii se značným zpožděním a v jaksi omezené formě, což je zase dáno politickou realitou, rozuměj odporem Německa. Přesné důvody odporu evropského ekonomického hegemona, který navíc z oslabeného eura profituje nejvíce, nejsou autorovi tohoto článku nezbytně zřejmé ani po rozhovorech se zaměstnanci německé Bundesbanky. Odpověď zakládající pouze na německé historické zkušenosti se zdá být neúplná.