Dvanáctého února se na "neutrální půdě", mezinárodním letišti v kubánské Havaně, sešli papež František s moskevským patriarchou Kirillem, nejvyšším představitelem Ruské pravoslavné církve. Setkání to bylo bezesporu historické - od Velkého schizmatu v roce 1054 se držitelé těchto postů nikdy nepotkali. Na smysl celého setkání lze nazírat z více úhlů pohledu, u mnohých vyvolalo pocit nadějeplného uspokojení (pro-life organizace), u jiných zneklidnění (tradiční katolíci, ale i konzervativní pravoslavní), u všech především řadu otázek.

Mnozí katoličtí komentátoři (stále a znovu) hovoří o devótnosti a vnitřní desintegritě Františka, jehož působení na papežském stolci lze v zájmu ekumeny nazvat "antimisionářským". Pro styl jeho vyjadřování se v anglofonním světě ujalo označení "A.B.T.D." (Anything But True Doctrine - Vše kromě pravé doktríny). Svatý papež Pius X. (rovněž mnozí před ním a opatrněji i někteří po něm) přitom prohlásil, že je nemyslitelné sjednocení Západu s pravoslavím, dokud východní schizmatické skupiny nepřijmou úplnost katolické víry, neodvolají heretickou nauku, neodvrhnou své věroučné chyby a omyly a nepřijmou autoritu papeže.

Společná deklarace

Společná deklarace Františka a Kirilla vzešlá ze setkání na Kubě obsahuje paradoxně více katolických bodů než jakékoli Františkovo prohlášení, rozhovor či dokument. Již v úvodu se odvolává na Svatou Trojici, Pannu Marii či posvátnost eucharistie. Dále se zabývá perzekucí křesťanů v Asii a Africe, konzumní západní společností, problematikou náboženské svobody, ale také neustávajícím násilím na Ukrajině a dalšími bolestmi tohoto světa.

Setkání papeže a moskevského patriarchy bylo jistě principiálně dobrou věcí.

Zásadními body jsou pak problematika potratů, pokusů na nenarozených dětech, eutanazie a homosexuální "sňatky". U liberálního papeže Františka, jehož cílem je, jak se zdá, dovršení rozkladu a diskreditace katolické církve, je tento moment skutečně pozoruhodný a nelze jej přisoudit ničemu jinému než zásadnímu vlivu patriarchy Kirilla na podobu deklarace. O tom svědčí mimo jiné skutečnost, že se deklarace zabývá rovněž nebezpečím zneužití moderních technologií, což je typicky Kirillovo téma (nedávno o tom hovořil i před Státní dumou).