Jedním ze společensko-ekonomických experimentů, který by Piráti chtěli uskutečnit, je zavedení základního nepodmíněného (univerzálního) příjmu. Mělo by jít o pravidelnou (nedaněnou) finanční dávku státem vyplácenou občanům bez jakýchkoli podmínek. Základní, protože by měla pokrýt základní potřeby života člověka, a nijak nepodmíněnou, protože by byla vázána pouze na existenci občana; univerzální, protože by byla pro všechny občany.

U každého hospodářského (politicko-hospodářského) návrhu jsou podstatné dvě okolnosti: Je to vždy ideový fundament takového návrhu a dále jeho ekonomická proveditelnost.

Pro objasnění prvního musíme sáhnout daleko do minulosti lidského myšlení a konání. Deklaraci proporcionální rovnosti najdeme v komunismu prvotní křesťanské církve (Nový zákon, Kniha Skutků svatých apoštolů, kap. 4), najdeme ji u Louise Jeana Josepha Blanca, u Etienne-Gabriela Morelliho, v Utopii Thomase Mora, u utopického socialisty Charlese Fouriera, u Adama Smithe, silně byla propagována ve dvacátých a třicátých letech 19. století v tehdejším počínajícím komunistickém hnutí (Svaz komunistů ve třicátých letech). Pregnantně formulovanou ji najdeme v práci Karla Marxe nazvané Kritika gothajského programu z roku 1875: „Ve vyšší fázi komunistické společnosti, až už jednotlivci nebudou v zotročujícím područí dělby práce a až tedy zmizí i protiklad mezi duševní a tělesnou prací; až práce nebude pouhým prostředkem k životu, nýbrž stane se sama první životní potřebou; až s všestranným rozvojem jednotlivců vzrostou i výrobní síly a všechny zdroje sdruženého bohatství potečou plným proudem — teprve pak bude možno plně překročit úzký obzor buržoazního práva a společnost bude moci vepsat na svůj prapor: Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb!“ Tak je přesně vyjádřena podstata socialistického/komunistického pojetí proporcionální rovnosti v tvorbě a rozdělování prostředků společnosti, čili podstata základního nepodmíněného a univerzálního příjmu: Každý podle svých schopností (bez pohledu na možnost jeho vkladu do společenského bohatství), každému podle jeho potřeb (bez ohledu na jeho skutečný vklad do společenského bohatství, pouze s ohledem na jeho subjektivní potřeby).