Nejsou to poplatky

Především tzv. televizní a rozhlasové poplatky nejsou poplatky, i když je tak zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, označuje. Poplatkem byly v minulém daňovém (a politickém a hospodářském) systému – bylo to v době, kdy se takové poplatky vybíraly za povolení dané občanům ke zřízení a provozování rozhlasových a později i televizních přijímacích stanic (srov. třeba vyhlášku č. 358/1951 Ú. l. I ministerstva informací a osvěty, kterou se vydává rozhlasový poplatkový řád).

Poplatkem je individuální platba za identifikovatelné služby poskytnuté tomu, kdo poplatek platí, tedy v jeho prospěch; v tomto případě by šlo o služby veřejnoprávních sdělovacích prostředků občanům. Uvedené platby však jsou nuceni platit i občané, kteří Český rozhlas ani Českou televizi nesledují, tedy informační aj. služby těchto medií nevyužívají.

Nejde o poplatky, nýbrž o majetkovou daň – platí se totiž ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci libovolného rozhlasového nebo televizního vysílání. Takže platíme za vlastnictví přístroje. Přitom jde o parafiskální daňové plnění; daňové proto, že je majetkovou daní, para- proto, že povinnost jeho platby plyne ze zákona, avšak inkaso nenáleží veřejnému rozpočtu, nýbrž přímo veřejnoprávním institucím, rozhlasu a televizi; ty si o užití našich peněz rozhodují, bez veřejné kontroly, po svém.