Dovolte několik poznámek.

Nejsou to poplatky

Především tzv. televizní a rozhlasové poplatky nejsou poplatky, i když je tak zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, označuje. Poplatkem je individuální platba za identifikovatelné služby poskytnuté tomu, kdo poplatek platí, tedy v jeho prospěch; v tomto případě by šlo o služby veřejnoprávních sdělovacích prostředků občanům. Uvedené platby však jsou nuceni platit i občané, kteří Český rozhlas ani Českou televizi nesledují, tedy informační aj. služby těchto medií nevyužívají.

Nejde o poplatky, nýbrž o majetkovou daň – platí se totiž ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci libovolného rozhlasového nebo televizního vysílání. Takže platíme za vlastnictví přístroje. Přitom jde o parafiskální daňové plnění; daňové proto, že je majetkovou daní, para− proto, že povinnost jeho platby plyne ze zákona, avšak inkaso nenáleží veřejnému rozpočtu, nýbrž přímo veřejnoprávním institucím − rozhlasu, televizi; ty si o užití našich peněz rozhodují, bez veřejné kontroly, po svém.

Jsou nespravedlivé

Především jsou nespravedlivé vůči těm, kteří je podle zákona platit musejí, a přitom o žádné služby veřejnoprávního rozhlasu  či televize nestojí.