Ohavný a odpudivý čin squatterů (jak to, že si dovolí na pár hodin „nastěhovat“ se do prázdného domu, že!), který je mimořádně společensky nebezpečný (takové akce squatterů přece rozvracejí občanskou společnost; naopak tunely jako třeba ProMoPro, Blanka a jiné ji upevňují, viďte!), tedy že tento společensky mimořádně nebezpečný čin byl po zásluze na místě potrestán: Osm policejních těžkooděnců a dvě desítky dalších policistů lehkooděnců správně použily proti pěti squatterům donucovací prostředky – squatteři se přece dopustili mimořádně společensky nebezpečného činu: dovolili si tou akcí upozornit na praktiky firem, které údajně skupují v Praze domy, z obydlených domů vystěhovávají nájemníky a domy nechávají prázdné. S takovými kverulanty (squattery) se přece musí zatočit! Dokonce si uvedená squatterská iniciativa Obsaď a žij dovolila mít vlastní názor; ve vydaném prohlášení napsala: „Bydlení považujeme za základní lidské právo. Domy mají být na bydlení, ne pro soukromé zisky pochybných spekulantů.“

Neskutečně drzí občané. Ti squatteři. A ještě si v tom prohlášení dovolili tvrdit, že „firmy bez konkrétních majitelů vlastnící opuštěné domy jsou často vzájemně propojené, po dobu své existence dlouhodobě vykazují finanční ztráty a žádné zisky, takže neplatí žádné daně z příjmu. Obchodní společnosti mají často název podle adres nemovitostí, což prý umožňuje, aby se prodávaly firmy a podíly ve firmách, a nikoli nemovitosti samotné, čímž se spekulanti údajně vyhýbají placení daní z prodeje a převodu nemovitostí.“

Jak nechutná lež. Jak od squatterů troufalé! A neobčanské! Vždyť všichni víme, že tomu tak není, viďte!

Je potřeba mimořádně ocenit, nejlépe finančně i morálně (tedy zvláštní odměnou a vyznamenáním) hrdinství tří desítek zasahujících policistů a zejména pak jejich velitelů: Tak je to správné! Pošlete policejní těžkooděnce na drzé squattery, kteří mají v ruce pár nafukovacích balónků a několik transparentů – jsou to nebezpečná a nemorální individua rozkládající naši společnost!

Jsem opravdu rád, že česká policie, kterou platím ze svých daní, je tak hrdinná. Vím, že mé daně, z nichž je policie placena, jdou na správnou věc. Že mé daně jsou skutečně efektivně a skvěle využívány. Chápu totiž, že rozplétat z trestněprávního hlediska kauzy tunelování, daňových úniků a dalších závažných trestných činů je velmi jednoduché – na to stačí dva tři lehkooděnci v kanceláři; na pět squatterů s balónky v ruce jsou potřeba tři desítky těžko- a lehkooděnců. Jsem rád, že mé bezpečí chrání tato hrdinná policie.

A vůbec – proč by se policie nebo snad někdo jiný měl zabývat tím, že třeba ti drzí a nevychovaní squatteři mají pravdu, že!

Jako občana mne přece neohrožují zločinci, třeba daňoví malverzanti, nýbrž ti, kteří na něco takového poukazují. Co se mají nějací squatteři něčím takovým zabývat – ať si hledí svého!

A tak spolu s Josefem Švejkem směrem k hrdinné policii tohoto státu volám: „Dejte jim přes držku!“ A pevně doufám, že uvedený sociálně nebezpečný, ohavný a odpudivý čin squatterů bude dále přísně řešen – když ne u soudu, tak alespoň v přestupkovém řízení; a opět za moje daně, protože soudy i úředníky platím také ze svých daní.

Jsem nesmírně rád, že policie se řídí maximou z filmu Limonádový Joe aneb Koňská opera, a hájí zákon, až je jakýkoli. Vím, že mé daně jdou na správnou věc. Mohu klidně spát.