Není měsíce, abychom se o Armádě ČR nedověděli nějakou otřesnou informaci. Například že má 4 500 vojáků „ve zbrani“ a k tomu třikrát či dokonce čtyřikrát více personálu; a že se má rozrůst na třicet tisíc osob, nepochybně opět především personálu. Nebo že transportéry armády nedojedou více než pár kilometrů, anebo že se při přesunu bojových vozidel tato vozidla na silnici srazí, protože řidiči nedodrželi dostatečný odstup od dalších vozidel.

Posledním hrdinským skutkem, jímž se česká armáda zapsala do srdcí občanů, je fantastická událost ze včerejška: Na dálnici D 35 včera ráno u Dolního Újezdu spadl vojákům z automobilního návěsu tank z výzbroje 73. tankového praporu, tank, který převáželi z Přáslavic do Nového Jičína. Podle policejního mluvčího Petra Piňose tank částečně blokoval pravý jízdní pruh a na dálnici se tvořila dvoukilometrová kolona. Někde na IT jsem se dočetl, že příčinou bylo to, že vojáci přecenili schopnosti techniky. Ale to je přece nesmysl, technika žádné schopnosti nemá; pouze lidé jsou schopní, anebo jako v tomto případě, neschopní. Hoši od armády neznají to, co zná každý řidič nákladního vozidla z velkoměsta i zapadlé vísky – že se náklad musí připevnit tak, aby nespadl.

Vyučující profesor předmětu televizní technika nám, studentům, na naši otázku, proč jsou některé technické součástky v televizi méně kvalitní, než by být mohly, řekl, že televizní přístroj je systém a výslednou kvalitu celého systému určuje vždy nejméně kvalitní článek takového systému; nejméně kvalitní je obrazovka, říkal, kvalitnější ji udělat neumíme (to byla obrazovka ještě katodová, půl století zpátky, dnes to neplatí), a proto je zbytečné ostatní prvky dělat kvalitnější. A uvedená maxima platí obecně: Kvalitu systému určuje jeho nejméně kvalitní součást, nejméně hodnotný prvek.