Podle mého názoru a názoru mnoha zpravodajců zastaví Spojené státy sdílení zpravodajských informací a dodávky zbraní Zelenského zkorumpovanému režimu. Proč si to myslím? Podle Alexeje Arestoviče, bývalého poradce Zelenského, hraje Zelenskyj na 121 % proti Trumpovi. Myslím si, že není dobré neposlouchat co říká prezident Spojených států a nebrat ho vážně. O tom se přesvědčil dnes venezuelský prezident Nicolas Maduro, kterého i s manželkou podle posledních zpráv zadržely americké speciální jednotky a převezly do USA, kde bude souzen za organizování narkoterorismu podle jurisdikce USA. Tak jako Zelenskyj nevnímal zvláštní formu doporučení prezidenta Trumpa. Domnívám se, že to byl výměnný obchod mezi prezidentem Putinem a prezidentem Trumpem, neboť Venezuela patřila do sféry ruského vlivu. Mimo jiné mi Zelenskyj připomíná krocana, který si zvykl, že každý den dostane své krmení – ale až přijde den Díkůvzdání, tak mu ufiknou hlavu a skončí na pekáči.

Zelenského režim se potýká nejen s personálním nedostatkem a s obří korupcí, kterou nevidíme nikde na světě, o čemž vypovídá, že šéf vojenské rozvědky Ukrajiny Kyrylo Budanov bude Zelenskému dělat nového Jermaka. V tomto komentáři se nebudu zabývat napadením strategického sídla prezidenta Putina, ani teroristickými útoky, které provedli Ukrajinci v Chersonské oblasti a zabili nejen ruské civilisty, ale také ukrajinské občany. 

Výměny zpravodajských informací mezi Spojenými státy a Ruskou federací nejsou projevem slabosti, ale projevem nutnosti. Zabrousím do historie. Putin svého času zmínil, že v Rusku žije 20 milionů muslimů. A současně zdůraznil, že v nich má Rusko velké zdroje agenturní činnosti proti terorismu. Americké priority ve zpravodajských službách se v mnohém shodují s ruskými prioritami. Tento závěr, který mnozí nazývají nereálným, si dovolím podpořit stanoviskem Henryho Kissingera, architekta bezpečnostní politiky USA, který zastával názor, že když se mělo rozšiřovat NATO, tak o Rusko. Ostatní postkomunistické země měly zůstat v čekárně. Při prvním setkání Kissingera s Putinem onen zkušený muž okamžitě ocenil jeho kariéru s tím, že všichni kvalifikovaní pracovníci v politice prošli zpravodajskými službami. „Já jsem tak také začínal," bylo jeho přiznání. Nakonec, i prezident Bush byl ředitelem CIA.

Důkazem, že Spojené státy potřebují Rusy, byl teroristický útok 11. září, při němž zemřelo 3000 lidí. Znamenalo to, že šla okamžitá omluva do Moskvy s žádostí o urychlené obnovení rozvědné spolupráce, předně na úseku boje s terorismem. Další příklad, výbuch při Bostonském maratonu, kdy ruská zpravodajská služba dodala americké FBI včas informace, ale i dokumenty, které se týkaly jmenovitě předmětných atentátníků (čečenských bratrů).

V rámci geopolitické šachové partie jsem přesvědčen, že nástup Putina, rovněž rozvědného analytika, nebyla žádná náhoda. Jak jsem již dříve uváděl, největší nebezpečí je manipulace médií. V tomto mě utvrdili moji školitelé ve Spojených státech, kteří citovali v nadsázce poučku „zabijte každého novináře, protože ti se podílejí na vraždách více než kterýkoliv terorista“.  Poznámka pod čarou – byl jsem na stáži ve Spojených státech u federální jednotky s nejvyšší zatýkací pravomocí. 

Všechny zpravodajské služby hrají na své triko a nezbavily se profesionálů tak, jak to udělala ČSFR. Například Němci si ponechali své zpravodajce jak u vnitřní, tak u vnější bezpečnosti. Protože podle tehdejších zákonů plnili své povinnosti. Pouze ti, kteří tyto zákony porušili, buď museli odejít, nebo byli trestně stíháni. Okénko do minulosti. Po druhé světové válce si šéf německé špionážní služby a vojenské rozvědky Walter Schellenberg odseděl po Norimberském procesu šest let a potom byl využit Američany. BIS a další podobné nově utvořené bezpečnostní útvary papouškují závěry amerických služeb, nejsou schopny efektivně pracovat a fungují jako servilní servis. Funkce služby je nulová, není schopna reagovat na změny, které se udály například ve Spojených státech. Proto mi připadá, že se více spoléhají na astrologii, než aby vnímaly reálnou zpravodajskou situaci ve světě a do ní by se aktivně zapojovaly.

Uvědomme si, že žádný obskurní komik, který si sype kokain horem i dolem, ani žádný pinochetovský generál nemohou ve svéprávné společnosti být prezidenty. Proto si myslím, že Filip Turek – který prokázal své kvality v europarlamentu, je komunikativní, má otevřené dveře k mnoha státníkům – by byl pro další období možná vhodným kandidátem na prezidentskou funkci. Vypadá dobře, je vysoký, charismatický, relativně mladý, a hlavně ho nikdo nemůže podezřívat z kryptokomunismu. Na rozdíl od našeho nynějšího PP. 

Dodatek. Když jsem byl ve služebním poměru, tak zkratkou PP jsme označovali prezidenta Havla, jako Pan Prezident. 

Závěr. Mnozí politici si neuvědomují, že je tenká hranice mezi tím být směšný, a být nenáviděný.

Zdroj: Miroslav Polreich, vlastní zkušenosti, YouTube kanál Alexeje Arestoviče