Nevzdělané a nesoudné, jako je Miloš Jakeš, pardon Miloš Vystrčil, který se proslavil památnou větou: "Nyní si můžeme říkat, co si myslíme." Tomuto myšlenkovému gigantu, v současné době předsedovi zbytečné horní komory, asi nedošlo, že rovněž i v minulém režimu, jakož i v současném, si politici vždy mohli říkat, co chtěli.

Nenáviděné, kteří pohrdají svým národem a k té nenáviděnosti se dříve či později dopracují. Ukázkovým příkladem může být kariérní člen komunistické strany, tohoto času prezident České republiky Petr Pavel. Nebudu už vzpomínat na jeho válečnické výroky proti Rusku. Ani zatahování České republiky do války, která není naší válkou. Tento chameleon vypouštěl svá moudra ve vztahu ke konfliktu na Blízkém východě, že by se mělo co nejdříve zasednout k jednacímu stolu. Na rozdíl od toho se vyjadřuje ke konfliktu na Ukrajině, že budeme podporovat Ukrajinu do poslední koruny. Tak by mě zajímalo, kolik peněz ze svého platu a platu paní politručky odvedl jako dar pro trpící část Ukrajiny, kde od roku 2014 probíhá boj rusky mluvící menšiny o přežití.

Jak se vyjádřil Jan Schneider, bývalý disident a následně zpravodajský pracovník BIS, chartista, výše zmíněný konflikt nevznikl sám od sebe. V pořadu Jany Bobošíkové sdělil, že Rusové byli několikrát podvedeni Minskými dohodami a bylo tabuizováno, že 14 000 dětí bylo zabito ukrajinskými útoky na školy, školky a nemocnice. Pavel naproti tomu na setkání s premiérkou Giorgiou Meloniovou v Římě prohlásil, že je naše země připravena sdílet s Itálií migranty. Dalším jeho zoufalým krokem bylo, když mu jeho řídící důstojník Petr Kolář přivedl na hrad syna otce většiny barevných revolucí, Alexandra Sorose. Spekuluje se, že George Soros měl prsty v takzvaném Arabském jaru a rovněž ve spolupráci na ukrajinském Majdanu.