Kdo má vlastně pravdu? Má Putin pravdu? Na to je těžká odpověď. Každý svůj svět nějak interpretuje, povrchní účastník vidí protichůdné myšlenky, jenže pravda není relativní, pravdivé vidění světa existuje, ale je potřeba jej hledat. K tomu je zapotřebí čistá mysl, logika a hodnoty, kterými se člověk řídí. Metodou je diskuse a hledání pravdy. Pokud je hodnotou nenávist a snaha jednu ze stran pošpinit, nezjistí se pravda. Putin určitě říká svému národu mnoho dezinformací a my je dokonce ani neznáme. Ale naše sdělovací prostředky na tom nejsou lépe. Vycházím ovšem z toho, že pravda je jednak nejmocnější zbraň (pokud ji lze použít) a jednak je potřebná pro správná rozhodnutí.

Putinův svět a jeho mýty

Pořad byl celkem nudný, některé otázky pana Olivera Stona ohledně Putinova života byly spíše pro bulvár. Putin neřekl nic víc, než už řekl dříve. Přesto to celé divadlo, někdy až pompézní, mělo význam, protože Putinovy názory byly shrnuty do jednoho cyklu. Trapný byl spíše Stone, který pietně navštívil Leninovu mrtvolu u kremelské zdi a Putina moc neprovokoval. Viděl bych spíše potřebnou diskusi o obsazení Krymu, které naštvalo celý svět.

Putinovo pokrytectví se týká také pozice na Kavkaze. Nedovolil osamostatnění Čečenska, ale velice hájí samostatnost Osetie a Abcházie, které se odtrhly od Gruzie. Situace na Krymu nebyla taková, jak tvrdí. Obyvatelstvo nebylo přímo ohroženo ukrajinskými nacionalisty z Majdamu. Kyjevská pučistická vláda neudělala ani pokus o nějaký zásah na Krymu. Je sice pravda, že se mohlo ledasco připravovat, možná i vypovězení smlouvy o pronájmu základny v Sevastopolu, ale k tomu nedošlo a těžko se dokazuje, že k tomu mělo dojít. Pouhé přání obyvatelstva k zásahu neopravňuje. Pokud se přidržíme evropských hodnot a budeme je sledovat všude stejně, tedy v Kosovu stejně jako na Krymu, potom by mělo obyvatelstvo Krymu právo se rozhodnout o svém osudu bez zasahování zvenčí.

Putin nikdy nevysvětlil, a Stone se ho na to neptal, proč okolní národy Litevci, Lotyši, Estonci, Ukrajinci, Gruzínci mají z Ruska strach a raději hledají svoje místo pod křídly NATO. Vědí totiž, že NATO neohrožuje jejich nezávislost, kdežto Rusko se zatím nenaučilo žít v souladu s okolními národy, stále jsou živé obrazy někdejší ruské hegemonie. Putin místo, aby je uklidňoval, sází na silná slova a mluví o bezpečnostním koridoru okolo Ruska, tedy jen o svých zájmech. Myslím si, že nepravdivé je mínění, že rozhodující je zahraniční intervence. Toto mínění je vidět i u nás, kde je za vše vinen Putin, ale i v Rusku, kde za vším špatným stojí západní imperialisté a USA. Přecejen národy zatím rozhodují alespoň o základní orientaci.

Putinovy obavy ze Západu jsou nicméně oprávněné, NATO má vojenskou sílu (vyjma strategických zbraní) zhruba desetkrát větší. Přesto se Putin dělá silnější, mluví o rovnováze, snaží se zastrašovat, což je trochu trapné, když stav armád je všeobecně znám. Jeho budování strategických bodů (Krym, Sýrie, Podněsteří) ukazuje na viditelnou snahu o rovnováhu alespoň regionální. Sen o obnovení světové rovnováhy je ovšem při hospodářských možnostech Ruska neuskutečnitelný a jistě nedává Putinovi spát. Pozice slábnoucího medvěda není asi příliš příjemná a může vést i k nepříznivým reakcím. Má pravdu, že by se neměl příliš dráždit. Obkličování zeměmi NATO s vojenskými cvičeními na hranicích může opravdu přinést konflikt.