Pokud existuje jediná komodita na světě, jejíž cena určuje růst či zpomalení světové ekonomiky, pak je to jistě surová ropa. A podíváme-li se na dramatický pád světových cen ropy, příliš mnoho věcí “na povrchu” jaksi nesedí. V červnu roku 2014 se ropa velkých hráčů na trhu prodávala za 103 dolarů za barel. Jako člověk se slušnou zkušeností s geopolitikou kolem ropy a ropnými trhy tady čichám čichám pořádnou levárnu. Pojďme se podívat, co přesně je mi na celém tom vývoji podezřelé - a co z toho vyvozuji.

Něco se stane... a Írán za tím není

15. ledna letošního roku zavřel americký referenční index cen ropy číslo jedna - WTI (West Texas Intermediate) na ceně 29 dolarů za barel, což je nejnižší cena od roku 2004. Pravda, po světě putuje minimálně nějaký ten milion barelů denní těžební nadprodukce - stav, který trvá už tak rok. Pravda číslo dvě, uvolnění sankcí proti Íránu na přesycený trh dostane další ropu, což by mohlo tlačit již tak nízké ceny dolů.

Nicméně: jen několik dní předtím, než sankce Spojených států a EU skončily, 17. ledna 2016, se nechal slyšet Sajíd Mohsem Ghamsarí, takto šéf oddělení pro mezinárodní vztahy v Íránské národní ropné společnosti, že Írán: “… se pokusí vstoupit na trhy tak, aby nárůst těžby nezpůsobil další pokles cen… budeme těžit jen tolik, kolik dokáže trh absorbovat.”

Takže vstup nově osvobozeného Íránu na trhy rozhodně není zodpovědný za prudký pokles cen, který začal už po 1. lednu 2016.

Ceny by neměly klesat - naopak!

Také vůbec není pravda - ač se to všeobecně píše - že v Číně se zhroutila poptávka po dovážené ropě poté, co (údajně) zkolabovala její ekonomika. Až do loňského listopadu totiž Čína rok od roku svůj import ropy stále navyšovala. O 8,9 % ročně. Natolik, že se stala největším dovozcem ropy na světě. Ani mírný pokles ekonomiky tenhle trend nemůže úplně postavit na hlavu.