Proto však existují důvody, jak se lze dočíst v bezpečnostních směrnicích amerických prezidentů počínaje Billem Clintonem přes George W. Bushe až po Baracka Obamu. Svět je třeba rozbít na kusy tak, aby se nikde na zeměkouli nemohly šířit  myšlenky konkurující americkým úvahám.

Nynější americký prezident se přihlásil k těmto dlouholetým konceptům naposledy 4.června 2014 před absolventy Vojenské akademie USA ve West Pointu. Ve svém projevu zdůraznil jen jediné. Jestliže se od války, vedené v rozporu s mezinárodním právem, proti Spolkové republice Jugoslávii v r. 1999, za nasazení soukromých a lukrativních žoldnéřských armád hodně vydělalo a způsobilo spousty hrůz, tak od nynějška to bude zařízeno prostřednictvím „hedge fondů zaměřených na převraty“. Zřejmě i pro samotné  americké voliče by byla příliš vysoká ona krvavá daň, kterou by měli zaplatit američtí vojáci. Pro příště se tudíž bude raději financovat přes fondy to, co dosud museli provádět regulérní vojenské oddíly. Zřejmě se pak vojenské intervence, financované z těchto „převratových hedge fondů“budou řídit podle plánované rendity  nebo jiných feudálních hledisek, jak to v současné době na Ukrajině dokazují příslušníci rodin amerického špičkového personálu. Jak ukazuje vlastnická struktura žoldáckých formací, jistě se zde vytvoří široké spektrum bývalých ministrů obrany a zahraničních věcí zemí NATO, kteří půjdou příkladem na tomto poli aktivity v zájmu svých výdělečných snah, jakmile jen opustí svůj úřad.

Existuje toho spousta, do čeho se lze neustále pouštět. Když už kolem zeměkoule víří tak obrovské množství finančních prostředků, které nemají žádnou hospodářskou protihodnotu, pak to musí do budoucna platit také pro novou strategii drancování pod názvem „sankce“. Jak bohatě prýští nové sankční prameny, bylo možné zjistit ještě před nástupem do nové a zřejmě gigantické sankční vlny proti Ruské federaci. Samozřejmě vděčíme německému státnímu tisku za to, že si nikdo neláme hlavu nad tím, jak jsou německé a evropské banky odsuzovány americkou vládou k miliardovým pokutám kvůli údajnému porušování sankcí proti Iránu uvalených na něj z těch nejprůhlednějších důvodů. Tyto platby mají navíc tu přednost, že vybavují americké banky pro příští „endgame“ konkurenčními výhodami tak, že Evropané vyjdou naprázdno. Bylo tomu tak již ostatně v případě Basel I, II a III. Podobně je tomu i v případě velkých amerických koncernů, které téměř bez daňové zátěže  dosahují zde v Evropě velkých tržeb, aby pak s napěchovanou válečnou kasou mohly skupovat evropský průmysl s jeho nejlepšími kousky. Přitom se nezapomíná ani na takové maličkosti, jakým je onen německý podnik, prodávající údajně bezpečné mobilní telefony nejen německým vysokým úředníkům a mohl by tudíž ohrožovat působení NSA. To by se mělo také zohlednit ve stanovení výše ceny. Putinovi patří dík, je skutečným dárkem pro americkou politiku, neboť tohoto ruského prezidenta lze tak nádherně očerňovat, a to nejenom v Newsweeku.