Rok po zahájení útoku Hamásu na Izrael z Gazy a izraelských pokusů „vyčistit“ toto palestinské území od místních militantů se situace na Blízkém východě mimořádně vyhrocuje. Rozbíhá se izraelská „speciální operace“ proti Libanonu, včetně bombardování Bejrútu, kde je protivníkem Hizballáh. A do toho se otevřela další fronta (zatím jenom vzdušné války) s Íránem. Ten dlouho odkládal odpověď na vraždu svého blízkého hizballáhského spojence Hasana Nasralláha, aby teď předvedl to nejlepší ze svého raketového arzenálu.

Cílem měly být tři izraelské základny a další vojenská zařízení, což mělo útok omezit do „umírněných“ mezí. Raketová odplata Íránu za izraelské útoky dala příležitost předvést i pár hypersonických střel Fattah, proti kterým už izraelská obrana není moc účinná. Možná jen těchto zbraní se týká tvrzení íránských Revolučních gard, že „90 % střel úspěšně zasáhlo svůj cíl“, jak zaznamenávají Reuters.

Izrael slibuje odvetu v podobě útoku na íránská ropná zařízení a terminály. Je za tím úvaha, že nejkratší cestu k míru představuje omezení finančních zdrojů této ropné velmoci, takže na válku nebude mít peníze. Jenže v podobné situaci je Izrael už teď. A americká vláda má zajištěno financování jen do prosince, tedy jen přes volby. Kongres se tak dohodl krůček od dalšího „fiskálního útesu“, kdy rozpočtové zdroje měly skončit 30. září.

Teď se tedy izraelské válečné operace přenesly z Gazy také do Libanonu a přidává se raketová výměna s Íránem jak v tenise. Američané už to nemají pod kontrolou a také Evropská unie vyzývá k okamžitému zastavení bojů v Libanonu. To však český zamindíra, nenahraditelný Lipánek, vetoval. Možná marně, protože třeba zpráva Reuters jeho veto ignoruje.

Zastavení bojů podle Lipánkových představ nemá překážet „právu Izraele na obranu“. Až někdo přijde na to, co tím, myslel, může si rovnou zajít pro Nobelovu cenu. Kdyby se však tento pilíř nejpopulárnější české vlády všech dob věnoval více Česku, byl by možná opatrnější.