Francie prožívá už třetí velký teroristický útok v řadě, a tak pochopitelně vznikají otázky: Mají teroristé nějaký zvláštní důvod? Mohou něčeho dosáhnout? Jsou tam lepší podmínky? Je to tam snazší?

Některé se pokusila odpovědět komise francouzského Národního shromážděním vytvořená už po prvních dvou útocích, které proběhly loni v lednu na Charlie Hebdo, a pak v listopadu u fotbalového stadionu a na dalších místech Paříže. Nakonec se soustředila hlavně na činnost zpravodajských služeb. Poukázala na spoustu selhání. Nabídla doporučení, které napadne každého: Přestavět. Přeskupit. Přejmenovat. Volala po americkém modelu, kde je boj proti terorismu soustředěn pod jedno velení. Jenže i v Americe co chvíli někdo střílí do lidí, jen tomu říkají jinak.

Trochu jiný přístup volila Chilcotova komise v Británii (z vládního podnětu), která hledala příčiny fatálního neúspěchu britských expedičních vojsk po boku Spojených států v Iráku. Postupně vršila doklady o tom, jaký to byl podvod, co stálo na začátku, byť se to (podle jejího názoru) nakonec vešlo do platného právního rámce. Neznamená to, že vylhaná válka je beztrestná. Pykají však jiní. Nemusí být hned mrtví, ale důsledky se přenesou na ty slabší, a ti reagují se zpožděním.

Kdyby tedy problém spočíval jen v nedostatku informací, lze to řešit rekonstrukcí zpravodajských služeb. To si však nenalhávejme, teroristé jsou jen vlákny podhoubí, které se šíří z narůstajícího počtu válečných požárů. Evropa je uprostřed konfliktu, který původně měl být daleko za jejími hranicemi. Bude dobře, když o tom budeme vědět víc, ale nestačí to. Konečně se začíná mluvit o tom, že když chceme situaci uklidnit v Evropě, musíme napřed tam daleko udělat také něco pozitivního. Když budeme šířit jen hřbitovní klid, bude se nám vracet.