Evropskou unii tvoří 28 členských států s rozpočtem tvořícím zhruba jedno procento HDP (Evropský parlament teď bude požadovat o chlup víc), ze kterého je na odstraňování rozdílů, politiku soudržnosti, užita menší část, asi 0,4 procenta HDP. Samotná měnová unie, čili 18 zemí eurozóny, však žádný vlastní rozpočet na snižování rozdílů nemá, přestože jsou obrovské a hlavně narůstají.

Stačí se podívat na vývoj nezaměstnanosti. Severní křídlo eurozóny, někdy se mu říká také jádro, kam patří Rakousko, Belgie, Německo, Finsko, Francie, Lucembursko a Nizozemsko (řazeny podle anglické abecedy) má průměr nezaměstnanosti kolem 7 procent a v tuto chvíli je na tom stejně jako severní křídlo zemí EU bez eura, kam je počítáno i Česko. Zato průměr jižního křídla eurozóny je o dobrých deset procentních bodů výše, někde u 18 procent. Je to tím jihem? Ne, členské země jihu EU, které neplatí eurem, mají nezaměstnanost mnohem níže. Sice převyšuje tu severní, ale znovu je bezpečně pod 10 procenty. Je to tedy tím eurem.

Neplyne z toho, že euro je špatné, ale že je neúplné. Bylo zatím vybaveno jen pro „krásné počasí“. V turbulentních bouřích je bezbranné. Společné měně chybí společná fiskální politika a vlastní rozpočet (ministerstvo financí), a také účinné nástroje pro zvládání bankovních krizí, tedy centrální banka s rolí věřitele poslední instance. Pravomoci ECB se v listopadu rozšíří, ale narůstání rozdílů mezi členskými zeměmi eurozóny je akutní už teď.

Jak vidí problém komisař Andor: