Všichni víme, co je přidaná hodnota, základ jedné z nejvýnosnějších daní. Ale když vidíme, jak je uměle snižovaná české produktivita ve srovnání se zahraničím a jak se tomu přizpůsobují ještě nižší mzdy, narážíme na opačný jev, ubranou hodnotu. Lze si ji představit jako pomyslnou obrovskou daň, kterou platíme do zahraničí. Na dani z přidané hodnoty se v roce 2017 v ČR vybralo 382 miliard korun. Pomyslná daň z ubrané hodnoty, o kterou se národní příjmy snižují, bude možná dvakrát větší.
Co nás připravuje o peníze? Jsou to dluhy?
Míra konsolidovaného hrubého zadlužení veřejného sektoru ČR je nízká a klesá. Komu se zdá formule tohoto dluhu složitá, může být ubezpečen, že od roku 2013 (pád Nečasovy vlády) zhruba kopírujeme Dánsko, nejlepší z vyspělých zemí, a s hodnotou 36,9 % HDP v roce 2016 jsme na tom dvakrát líp než průměr eurozóny (88,9 % HDP). Hospodaření veřejného sektoru ČR je mírně přebytkové.
Predikce Ministerstva financí počítá se zachováním absolutní výše veřejného dluhu na úrovni 1,5 bilionu korun. Splácení není důležité, dluh se pouze obnovuje, refinancuje, a taky obsluhuje placením úroků. Ty jsou v současnosti rekordně nízké, občas i záporné. Důležitější je podíl dluhu na HDP. Nikdo nepochybuje, že HDP v nejbližších letech poroste. Podle aktuální predikce MF roku 2019 míra státní zadluženosti klesne na 33,1 procenta. Téměř smaže přírůstek, který způsobily vlády ODS, a přiblíží se k hodnotě 28 % HDP z roku 2007.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
