Českou tradicí býval poklad v hlavě. Jenže ani nejtvořivější inženýři si moc neškrtnou, pokud nejsou obklopeni ekosystémem, který podporuje a poptává vznik inovací.

Peníze by byly, teď kdo to udělá. Příliv evropských peněz pořádně postrčil českou ekonomiku, takže potvrdila vyšší než čtyřprocentní růst a místo nezaměstnanosti začíná být problémem dostupnost kvalifikovaných zaměstnanců. Zaměstnavatelé volají po větším rozvoji technického školství. Rozhodování mladých lidí by mohla usnadnit povinná maturita z matematiky.

V pohádce by následovalo – jak řekli, tak udělali. Ukazuje se však, že s pohádkami je konec. Ministryně školství Kateřina Valachová se netají šokem nad propastí mezi výsledky současné školy a dávnou technickou tradicí. Tradice odchází do důchodu. Nabubřelá prohlášení o vysoké vzdělanosti našeho obyvatelstva, která tvoří povinnou součást státnických projevů, jsou už jen šermem papírovou šavlí. Naše svobodné školství si interpretovalo svobodu učit jako svobodu neučit.

Logika zjištění Valachové je zničující: Matematika je potřeba, ale aby se mohla vrátit na střední školy na potřebné úrovni, musíme tam mít studenty, kteří se s ní dokážou sžít. Napřed tedy přijímačky, pak kvalitnější výuka podle osnov, a teprve potom zkoušky, pokud to nemá být trapné fiasko.

Ale neházejme to jen na učitele. K čemu nám ti matematici budou? Zkusme se na to podívat trochu jinak než tripartita, kde zaměstnavatelé chtějí snížit náklady na přípravu běžných pracovníků do provozů se střední přidanou hodnotou. První liga se hraje jinde, a pokud se chceme kvalifikovat, potřebujeme inovační ekosystém na hranicích základního výzkumu a průmyslu.