Nové odborové vedení nastupuje ve chvíli, kdy prožíváme úlevu, co všechno máme z krku. Třeba zrušení účasti zástupců zaměstnanců v dozorčích radách, které bylo přijato za Nečase, bylo vysloveně antiekonomickým opatřením. Zatímco burzy vyžadují především okamžitý růst zisku a tlačí management k zásadním rozhodnutím na základě kvartálních výsledků, zaměstnanci mají zájem na dlouhodobé perspektivě firmy a mohou tak posloužit jako protiváha akcionářů.

Ministr průmyslu Jan Mládek připravuje návrh, který by zaměstnancům toto právo vrátil. Jenže má to háček, lidé, kteří se do rad vátí, se musí vyznat v informacích, ke kterým se dostanou. Bude úkolem odborů, aby rozjely kurzy finanční gramotnosti a začaly v předstihu připravovat kandidáty, kterým neutečou signály rozvalu nebo přímo krachu podniku a ztráty pracovních míst. To je jeden z příkladů, který dokládá, že Středula se dostal k vrcholné odpovědnosti ve chvíli, kdy není těžké vyhrát, ale nebude snadné vítězství zúročit.

Oponentura odborů jako celku obyčejně kvalifikovaná je. Základním cílem odborů je zajistit spravedlivý podíl zaměstnanců na plodech ekonomické činnosti, což se obyčejně dělá tak, že se prosazuje mzdový růst odvozený z růstu národního hospodářství plus inflace. To vyžaduje kvalifikované makroekonomické předpovědi, aby bylo jasné, co lze od hospodářského růstu čekat a s jakými inflačními vlivy počítat. A v tomto ohledu analytici ČMKOS představují jistotu, jaká jinde není. Stačí porovnat předpovědi s realitou.