Dvě procenta za den? Kdyby to bylo jednou, nebude to chybět. Jenže ropa teď padá tímto tempem každý den. Posledním impulzem bylo překvapivě rychlé splnění podmínek na straně Íránu, který odevzdal smetišti iluzi jaderných zbraní výměnou za to, že Západ na to přihodí sankce a umožní znovu dodávat na světový trh ropu (a pistáciové oříšky, jak dodávají znalci). Američtí jestřábové tím sice ztratili před prezidentskými volbami oblíbenou hračku a rychle vytasili sankce jiné, ale ty už nic nemění na faktu, že Írán hned na začátku začne dodávat 0,6 milionu barelů ropy v situaci, kdy je na trhu denní přebytek 1,0 milionu barelů.

Okamžitě vzniká otázka, jestli se všichni opravdu tak zbláznili, že zahlcují trhy něčím, co ztrácí cenu. Možná, že by si to skutečně zasloužilo zásah psychiatrů, ale lidé často docházejí k nerozumným koncům promyšleně. Ropa se netěží tak, že ráno vstanu, přečtu si noviny, vidím, že cena stoupá, kopnu do země a přihodím své sudy, abych z toho taky něco měl. Těžba byla plánována pro určité tempo růstu, které bylo velice pravděpodobné jako reakce na to, že v krizi po zhroucení financí Západu, byla pružina příliš stlačena, investice odkládány, a jednou to přece musí vyletět vzhůru. Nyní zjišťujeme, že nevyletělo.

Proč staré pravdy nefungují? Debata na toto téma se právě rozebíhá mezi nejvýznamnějšími hlavami v Davosu, kde vedle sebe sedí stárnoucí muži a ženy s nejcennějšími akademickými tituly a představitelé největší korporátní a státní moci. Je to jako když se dříve seběhli sousedé nad škytající škodovkou, když ještě bylo možné zjistit, co kde drhne. Netěsná benzínová hadička. Ne, ucpaná hlavní tryska. Nikoliv, přetažený předstih rozdělovače. Nebo utržený kondenzátor. V Davosu to má podobný průběh. Sype se to v Číně. Nikoliv, předčasné zvýšení sazeb Fedu. Kdepak, válka o ropné trhy. Islámský radikalismus. Evropské škrcení rozpočtů. Technologická revoluce. Nikoliv pánové, nemylte se, průmysl ustupuje, nastává de-globalizace!

Dokonce, praví ti dobří lidé v luxusním horském středisku, ve kterém se podle zpravodaje Financial Times platí za tříhvězdičkový hotýlek 800 dolarů za noc, jestli to není náznak přílišné nerovnosti?

V rukou mají čerstvou studii britské charitativní organizace Oxfam, sloužící jako neformální centrum světové občanské rozvojové pomoci, která něco takového přímo křičí. Dočteme se tam, že nerovnost ve světě vysloveně explodovala v posledních 30 letech a že se tak stala tou vůbec největší ekonomickou, sociální a politickou výzvou současnosti.