Nikdo nic nežaloval, nikdo škodu nehlásil, takže vlastně ani nevznikla. Teprve zásah švýcarské policie v případu MUS nám nastavil zrcadlo, které umožňuje, abychom začali přesněji odlišovat krádež od podnikání. Pro poučení širší světové veřejnosti nyní vyšel podrobný výpis z příslušné obžaloby na stránkách deníku Neue Zürcher Zeitung.

Neue Zürcher Zeitung nyní zveřejnil výsledky šestiletého vyšetřování stopy, která se otevřela za švýcarským účtem manažerů MUS. Mají podobu obžaloby, která popisuje, jak se proměnilo 25 miliard korun veřejného majetku a produktivního kapitálu v něco úplně jiného, v soukromou kořist. První podrobnosti přinesl server Česká pozice.

Už start případu MUS byl jednoznačný. Manažeři sáhli po podnikových penězích, vydávali je za vklad, ale převedli je na účelově založenou společnost, která jim umožnila s penězi volně disponovat. Za tyto peníze pak nakoupili na trhu téměř polovinu koncernu Mostecké uhelné společnosti (49,98 %), tedy podniku, který jim byl svěřen. Akcie zamířily do účelově založené společnosti a brzy za nimi putovaly další podnikové peníze, za které pak byla nakoupena zbývající polovina firmy v podobě státního podílu (46,29 %).

Součástí operace nutně muselo být utajení pohybu peněz, takže i v době, kdy už byly prachy z podnikové pokladny fuč a zaplatily se za ně akcie, firma zřejmě v bilanci vykazovala vklad. Tvářila se, že má něco, co neměla. Byla podstatně chudší, než naznačoval výkaz u kteréhokoliv dohledového orgánu, například na burze. To je věc, která by mohla běžné akcionáře dost trápit, ale nevěděli o tom, proto neměli důvod ke stížnostem. Když pak proběhlo vykoupení státního podílu a kontrola nad firmou byla úplná, žádní akcionáři, kteří v tom nejedou, už tu ani nebyli. Nakonec se peníze do firmy vrátily, z pozdějších výnosů. Z toho vznikl argument, že škoda nevznikla.