Elektronická evidence tržeb se uvádí do pohybu, sněmovní verze byla přijata a rozehraný zápas vstupuje do další části. S návrhem si pohraje Senát, potom se vrátí do sněmovny, a když tam přežije další kolo procedurálních šarvátek, ocitne se na stole prezidenta republiky. Současně však bude probíhat jednání u Ústavního soudu.

Zákon o elektronickém dokladování tržeb, bez kterého jsou daně jen dobrovolné, připomíná skokana na lyžích, kterého pustili z věže, ale vítr stále duje. Možná ho to poponese, možná zabije. Ale ať už se jím budou zabývat poslanci, senátoři, prezident, či ústavní soudci, všem by měla nad jeho textem zaznít jednoduchá úvaha, kterou Andrej Babiš dokázal srozumitelně vyjádřit až v okamžiku, kdy vládní většina ve sněmovně nasazovala bajonety a chystala se na zteč. Ano, může to být likvidační. Pokud jednomu živnostníkovi umožníme, aby daně neplatil, pak ten, kdo si nemůže dovolit tak nízké ceny, protože daně platí, brzy skončí.

Je to jednoduché: Když prohraje zákon, vyhraje nekalá soutěž. To chceme?

Jinou věcí může být, že ani tento zákon není z nejlepších. Prakticky všechny digitalizující předpisy a systémy, které u nás byly v minulosti přijaty, byly špatné. Stačí vyjmenovat IZIP, Opencard, sociální kartu, registraci automobilů, systémy pro úřady práce, digitální podpis, datové schránky, a nejspíš jsem ještě na mnohé zapomněl. Shodou okolností všechny chystaly vlády a úřady, které dnes mají stranické zastoupení převážně v opozičních lavicích. Nemyslím si, že jsou to idioti. Nepochybně vědí, kde se stala chyba. Ale i kdyby šlo o vědomé přihrávky malé (či spíše větší) domů, dnes mají svaté právo své zkušenosti zúročit a nedovolit vládě, aby se něco takového opakovalo. Neříkám, že se to chystá, ale opozice je tu od toho, aby to nebylo možné ani zkusit.

Přitom v digitalizaci je budoucnost, nemůžeme jí utéct. Bylo by službou vlasti, kdyby opozice zabránila opakování excesů a prosazovala rozumné řešení. V tom by jistě získala i podporu veřejnosti. Ostatně příklady všech velkých ekonomických vzestupů ve světě, oněch „ekonomických zázraků“, o kterých se pak píše v učebnicích, jako třeba v Irsku nebo Finsku, začínaly konsensuálním nastavením pravidel, která pak vydržela střídání vlád různé orientace.