Americká vláda vůbec nepůsobí dojmem, že by stála stranou rusko-ukrajinského konfliktu, ale důsledky dopadají hlavně na Evropu. Připomíná to hru mladých řidičů, kteří přetékají hormony a řítí se proti sobě se zavřenýma očima v naději, že ten druhý uhne.

Energetická krize má zatím podobu největší inflace za dlouhá desetiletí, ale nejde jen o stále vzácnější peníze, jde o vyhlídku chybějící energie. Co když Rusko nebude čekat na další omezení a samo zavře kohouty? Rezervy máme jen na pár měsíců, alternativní dodávky nebudou hned. Kdyby to mělo trvat dlouho, musely by vlády a Brusel přidělit dostupné zdroje těm, kdo to potřebují nejvíc. Jak asi dopadnou ti, o kterých se řekne, že to potřebují méně?

Zajímavě se nakládá také s těmi, kdo potřebují peníze. Rusko mělo v pátek splatit 100 milionů dolarů na úrocích státního dluhu. Už podruhé však tomu byly vytvořeny sankční překážky, takže výsledkem měla být neschopnost platit, čili státní bankrot Ruska. Ty peníze však přece někdo Rusku půjčil, a věřitelé se teď mají smířit s tím, že je zakázáno, aby dostali zaplaceno? To je další varování před americkým finančním trhem, který si chce zaslepeně vynutit ruský bankrot i za cenu pošlapání vlastní důvěryhodnosti.

V březnu se nicméně podařilo ruské splátky doručit ještě než byly americké banky zablokovány. Zbyl pak poslední kanál pro ruské finanční transakce, který se opíral o zvláštní licenci amerického ministerstva financí. Ta však vypršela dva dny před současnou splátkou. Rusko s tím počítalo a poslalo peníze o týden dřív, před termínem. V příštích dnech se má zkoumat, zda opravdu přistály na příslušných účtech. Finanční past tak nejspíš znovu sklapla naprázdno.