Zákon o kouření mistrovsky zprznil poslanecký návrh Marka Bendy (ODS), evropské špičky v této disciplíně, kterým zavádí do obecně nekuřáckých restaurací kuřárny – „stavebně oddělený prostor vyhrazený ke kouření v provozovnách stravovacích služeb zaujímal nejvýše 25 % z celkové podlahové plochy provozovny“. Výraz „celková plocha provozovna“ se samozřejmě liší od „plochy pro hosty“, neboť zahrnuje i kuchyni, sklady a záchody (a nejspíš i kryté parkoviště), takže hospoda může být zahulená až na půdu a v komůrce se krčí nekuřáci.

Nelze se divit názoru profesora Rostislava Vyzuly, že to nepovažuje za zákon proti kouření. A že největší porušení koaliční dohody představovalo právě doporučení ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka - stanovisko bylo „neutrální“. Jinými slovy, vládní předkladatel zákona říká, že se tomuto opozičnímu návrhu netřeba bránit. Dá se říci, že ministr tak shodil na svoji kariéru „neutrální pumu“ (líp se mi to rýmuje než neutronovou) – funkce zůstává, ale lidé mizí.

Obě koaličně znepřátelené strany si nyní vyměňují poznatky o vlivu tabákových lobbistů. Ti, kdo hlasovali proti, jsou přesvědčeni, že zabránili zabarikádování kuřáků v restauracích na dlouhá léta. Zabránili tak uzákonění stavebně odděleného prostoru pro kšeft s tabákem a vyšli vstříc požadavku čtyř z každých pěti občanů, aby se v hospodách nekouřilo. Aby tam mohla přijít na oběd rodina s dětmi, aniž by se svíjela v záchvatech astmatu a smrděla po zbytek týdne. Neuchlácholilo je ani zjištění, že zdraví číšníků by ohroženo nebylo, protože stavebně uzavřené hulny by byly bez obsluhy a polévka by se tam házela přes dveře.

Zastánci neschváleného zákona bědují, že tím padl například zákaz kouření na dětských hřištích. To ovšem dětské kuřáky neohrozí, protože když si chtějí dát páva, vždycky se vytratí někam za keř. A tak jediný, kdo zůstal v klidu, jsou tabákoví lobbisté a píáristé. Dostali za úkol, aby zákon byl blbý, nebo žádný. To se povedlo a můžou se řadit u pokladny. A možná se tam vyskytnou i lidé, kteří by byli raději, kdyby je tam nikdo neviděl.

Mrzačení zákonů je nejoblíbenější způsob, jak něco zabít. Jak předstírat snahu a podlehnout přesile. Je to dokonalá cynická zábava, ve které lze použít všechno. Nejlepší je, když poměr sil vypadá na plichtu a nastanou volné nájezdy na branku. To se hlasuje tak dlouho, až se vytáhnou z náleven všichni opozdilci a přemluví všichni tvární, kteří na tuto příležitost čekali. Na prodlužování hlasování se používá technika jeho zpochybnění, sjetina výstupu elektronického hlasovacího systému ukázala špatný výsledek. Chtěl jsem hlasovat ano, ale ukázalo to ne. Vždycky je proto v záloze někdo, kdo hlasuje opačně, než údajně chtěl, aby mohl zasáhnout, kdyby celkové číslo nevyšlo.