Inflací už předháníme Rusko, burácí z ekonomických stránek Mladé fronty dnes. Je to pravda. Dokonce to lze doplnit zjištěním, že v Rusku měli letos asi dvě týdenní epizody deflace, tedy poklesu cen. Meziroční míra inflace tam byla sice i v květnu o něco vyšší než u nás, z našich 16 procent nám k dorovnání Ruska ještě procentíčko chybí, ale jak upozorňuje Lukáš Kovanda z Trinity Bank, samotný květnový meziměsíční skok inflace byl v Česku vyšší, a to dokonce řádově. Jim ceny stouply o pouhých 0,12 procentního bodu, zatímco u nás o mocných 1,68 bodu.

To je však bohužel všechno, s čím se dá s Kovandou souhlasit. V dalším textu totiž nabízí pár nápadů, jak z toho ven, za kterými se rýsuje jen hlubší zanoření. Co radí? Zaprvé, škrtat v rozpočtu. Potřebujeme ušetřit stovky miliard korun. Naštěstí ne hned, dává nám na to tři až deset let. Zadruhé, snížit daně. To nám nejspíš ty úspory usnadní. A zatřetí, měli bychom dlouhodobě navýšit sociální podporu 25 procentům nejpotřebnějších. Bída není zlá, když si na ni zvykneme.

Pokud tyto věci dokážeme aspoň slíbit (i s tím dlouhodobým horizontem), prý to uklidní ratingové agentury. Ale proč vlastně potřebujeme, aby byly klidné? Tomu předchází otázka, k čemu potřebujeme ratingové agentury. Inu, abychom měli co nejnižší odstup úrokových sazeb státních dluhopisů od těch, kdo platí nejmíň. Třeba Německo nebo USA.

Ve skutečnosti však můžeme názory ratingových agentur na Českou republiku hodit za hlavu, protože sami hodnotíme české finance jako zcela shnilé (junk), když Česká národní banka nasadila úrokové sazby na úrovni rozvojových zemí a krachujících firem. A to chce staré vedení ČNB v posledních dnech, které má ještě k dispozici, přitvrdit. Než přijde v červenci nový guvernér s obměněným složením bankovní rady, Rusnok prý hodlá zvýšit základní sazba ČNB ze současných 5,75 procenta hodně nad 6 procent. To se pochopitelně promítne i do úročení státního dluhu. Půjde o další desítky miliard, nemluvě o tom, co to udělá s hypotékami nebo podnikovými úvěry.