Málokdy jde o tolik peněz. Zda je vydáme, nebo získáme. Pokud se vrhneme na výstavbu čtyř jaderných bloků, jak o tom uvažuje vláda, máme o drahou elektřinu na dvě generace postaráno. Pokud místo toho vytvoříme podmínky pro maximální rozvoj obnovitelných zdrojů včetně větrníků, akumulace, flexibility a dalších součástí decentralizované energetiky, budou peníze proudit opačným směrem, k tomu, čemu se začalo říkat aktivní spotřebitelé.

Oba tyto trendy najdeme v aktualizaci strategických dokumentů, které teď vydala Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo životního prostředí. Reagují na tlak Evropské komise, abychom se aktivněji přizpůsobili společným klimatickým závazkům, i na snahu velkých energetických společností, zachovat si trh pod tlakem decentralizace a obnovitelných zdrojů. Jsou v tom i obrovské peníze, naše představy o zdrojích z Modernizačního fondu, odvozeného z ceny povolenek, jednu chvíli přesáhly půl miliardy korun. Spolu s dalšími zdroji jsou náklady energetické transformace jen v této první etapě do roku 2030 odhadovány na půl druhého bilionu korun.

Je tu však několik věcí, které činí vývoj méně závislým na několika mocných. První je klima, které vyděsilo tím, že obávaná hranice globálního oteplování o 1,5 stupně Celsia, byla překročena už v loňském roce. Na stole je návrh, aby snížení emisí v EU dosáhlo 90 procent do roku 2030. Srovnávacím rokem je rok 1990, po kterém v Česku proběhla divoká privatizace, která snižovala emise prostou technikou krachů vytunelovaných podniků. Proto jsme dosavadní společné závazky snadno plnili. Teď bychom tedy měli začít doopravdy.