Zbyněk Fiala: Kde na to vzít?

Rozpočet to zatíží minimálně. Využije přírůstku regulovaného spoření s výnosem nad inflací, jehož většina je ve správě parlamentem kontrolované banky CDC. U nás to může být skvělá inspirace pro kraje a jejich protikrizové programy.

V předvolební kampani Francois Holande předložil seznam 60 opatření proti krizi, orientovaných zejména do regionů. Najdeme tam závazek stavět ročně 150 tisíc levných bytů, z toho 30 tisíc vysloveně sociálních, pomoc regionálnímu průmyslu, vznik svépomocné hospodářské záložny a státní investiční banky, orientované nikoliv na zisk, ale na rozvojové cíle.

Nyní se začalo mluvit konkrétněji o zdrojích pro tyto programy. V hledáčku je vkladní knížka Livret A založená roku 1818, kterou najdete v každé rodině. Vznikla po napoleonských válkách pro potřeby rekonstrukce a postupem času přerostla v bezpečný přístav pro pohotovostní zásobu peněz každé domácnosti. Obklopila ji taková důvěra, že se z ní zrodil zázrak – vklady na viděnou (které lze kdykoliv vybrat) slouží už dlouhá léta jako zdroj levných dlouhodobých, zejména stavebních půjček.

Vedle vysoké bezpečnosti (parlamentní kontrola) a spolehlivého výnosu (jednou ročně fix nad inflaci) vstupuje do hry i mírná státní podpora (nezdaněný úrokový výnos), snadná dostupnost (všechny banky), možnost okamžitého výběru – a bohulibý účel. Je to věc národní hrdosti - levný zdroj je půjčován také velmi levně na bydlení s přijatelným nájmem. Je to umožněno faktem, že dvě třetiny úspor na Livret A jsou v centrální správě Caisse d´depot et consignation (CDC) a může se s nimi zacházet cílevědomě a podle uzákoněných pravidel.

Kde tedy vzít na Hollandovy reformy? Přepustí se trochu peněz z komerčního bankovního systému do tohoto regulovaného systému. Nikdo nikomu nic nenařizuje, pouze se zvýší limit pro povolené státní úložky, a vklady už přijdou samy. Potřebu zvýšit limit ze současných 15 300 euro (necelých 370 tisíc korun) sice má jen každá šestá francouzská domácnost, ale i tak by mohlo přitéci už v prvních dvou letech mezi 30 až 55 miliardami euro navíc. A s tím už se dá v menších podnicích a komunálu leccos udělat.

Uvedená čísla pocházejí ze zprávy o reformě tohoto regulovaného spoření, kterou z podnětu ministra financí Pierra Moscoviciho právě dokončila zvláštní pracovní skupina. Byla ryze odborná, vedl ji Pierre Duquesne, zvláštní velvyslanec pro rozvojovou spolupráci. Desítky profesionálních a oborových partnerů, se kterými pak tato skupina konzultovala detaily, vyčísluje v osmistránkové příloze- http://www.economie.gouv.fr/files/rapport-duquesne-reforme-epargne-reglementee-2012.pdf

Zadání pro Duquesnův tým bylo jednoduché - zdvojnásobení stropu pro úložky regulovaného spoření a modernizace využití tohoto zdroje. Mohl přitom uvažovat o využití dalších zajímavých institucí na podporu inovativního podnikání (Oséo, „fondu fondů“ CDC Enterprise nebo Fonds strategique d´investissement) či pro podnikatelský start nezaměstnaných, včetně družstevního převzetí zkrachovalého podniku zaměstnanci (NACRE).

První zvýšení limitu úložek na Livret A už proběhlo, další bude následovat vždy na začátku příštího roku. Jiná forma státem podporovaného spoření LDD (Livret de developement durable), kde jsou vyloučeny operace v drobných, zvýšila limit rovnou na dvojnásobek (12 000 euro). LLD by se měla časem změnit na svépomocnou hospodářskou záložnu a podílníka plánované státní investiční banky BPI.

Zvýšení kapacity státního systému spoření není určeno jen na novou výstavbu, ale také na rekonstrukce a zateplování, výstavbu studentských kolejí či komunálních staveb. Hlavním úkolem je však slib z předvolební kampaně postavit 150 tisíc sociálních bytů ročně.

Jenda modernizace regulovaného spoření proběhla už roku 2009 na základě zprávy bývalého výkonného ředitele Mezinárodního měnového fondu Camdessuse a otevřela možnosti doplňkového financování liniových akcí místních samospráv. Snižuje to úrokové náklady a napravuje selhání trhu. Peníze z regulovaného spoření lze použít na takové programy měst, jako jsou půjčky bytovým družstvům na výstavbu, pozemky i rekonstrukce, dále na specifické domy pro seniory a osoby s postižením, studentské koleje, azylové domy, ale hlavně na levné nájemní byty.

Dalším klíčovým příjemcem je sektor malého a středního podnikání. Pozornost je věnována zejména inovativním podnikům, pro které je zřizována také veřejná (státní) investiční banka BPI. Ta by měla využít zdvojnásobení limitu pro úložky v LDD, od kterého se čeká v dvouletém období přírůstek vkladů ve výši 10 až 18 miliard euro. Půjčky budou nasměrovány zejména na inovace ekologické orientace všude tam, kde financování z trhu nestačí nebo je příliš nákladné.

Zpráva se dost podrobně zabývá také podporou „solidárních investic“, tedy různých družstevních podniků, často orientovaných do oblasti sociálního podnikání. Segment sociálního a solidárního podnikání představuje 8 procent francouzského HDP a 10 procent pracovních míst. Má velkou přednost – tato pracovní místa obyčejně není možné vyvézt do Asie („delokalizovat“). Soustřeďuje se na pět oblastí – nejlevnější bydlení, vytváření pracovních míst a začleňování lidí z okraje společnosti, životní prostředí, sociální a zdravotní péče a rozvojová pomoc.

Podporovanou spořitelní knížku mohou mít i neziskové organizace a družstva, které mají strop na 76 500 euro (necelé dva miliony korun), a družstva pro sociální bydlení, která nejsou zastropovaná. Také tyto knížky mají jednotnou úrokovou sazbu (2,25 % od roku 2011), úrokový výnos mají nezdaněn a neplatí z něj ani sociální pojistné.

Solidární ekonomika je však financována především ze solidárních zdrojů (třeba „lidové vkladní knížky“ LEP u banky Crédit mutuel, což je hierarchizovaná síť kampeliček, a zaměstnaneckého spoření). Investiční potřeba sociální a solidární ekonomiky je odhadována na úrovni 100 miliard euro. Navrhuje se využití také státních nástrojů. Například Oséo, instituce na podporu průmyslových inovací by mohla podporovat i sociální inovace a financovat inovativní sociální podniky. Zpráva zmiňuje také „společnosti kooperativní a participativní“ (SCOP).

Především se jedná o úvěry s nižší sazbou a delší splatností, než nabízejí banky. Všechny tyto nástroje mají sloužit také strategii chytrého zeleného růstu. Úkolem investiční banky BPI bude podpora „ekologizace“ průmyslu – snižování surovinové a energetické náročnosti, alternativních zdrojů energie.

Pokud bude zpráva o modernizaci regulovaného spoření přijata, bude výnos úložek zafixován ve výši loňský průměr inflace plus deset procent z hospodářského růstu, stejně jako náklady za výběr a správu fondů - dohromady jednu dvě desetinky nad celé procento.

V Česku asi nelze takový systém zopakovat, protože centrální správu by okamžitě ovládli zkušení paraziti, jak to vidíme u státních finančních institucí na podporu exportu a podnikání. Představují prý součásti kořisti, o kterou se vyjednává s poslaneckými „rebely“ za to, že nakonec nenechají padnout Nečasovu vládu.

Lze si však představit státní banku krajů obsluhující krajské instituce. Mohla by pomáhat zakládat spořitelní družstva, která sama nedokážou překonat vstupní práh - základní kapitál ve výši 35 milionů korun. Později by se mohly tyto lokální banky vykoupit a pracovat samostatně pro lokální solidární ekonomiku v zanedbaných oblastech. Jejím základem by mohla být tržiště poskytující zároveň marketingové, administrativní a další služby lokálním podnikům a inkubátorům, jak to vymyslel František Čuba. To je možná ten pevný bod, ze kterého by se dalo hnout Zemí.

Nakonec ještě, co jsem našel ve wikipedii:

Livret A – nejstarší francouzské státem podporované spoření, vkladní knížka série A, která vznikla 22. května 1818 jako nástroj pro doplnění státních financí vyčerpaných napoleonskými válkami. Od roku 1837 přešla pod správu Caisse des depot et consignations (CDC), státního finančního ústavu, který je pod přímou kontrolou parlamentu. To mělo poskytnout garance vkladatelům, ale zároveň to usnadnilo financování velkých státních investic a vznik francouzského penzijního a pojišťovacího systému.

Spoření prostřednictvím Livret A je nasměrováno na výstavbu dostupného bydlení už od roku 1905. Státní rozvojová a správcovská banka CDC běžně operuje i na privátních trzích a je aktivním investorem.

CDC má základní úkoly:

je vedoucí správcovskou společností francouzských spořících vkladů, penzijních fondů a soukromých investičních fondů, které jsou ve Francii chráněné zákonem,
má vedoucí postavení ve financování sociálního bydlení ve Francii a v oblasti rozvoje měst a dopravní infrastruktury,
je dlouhodobým finančním partnerem pro obce, departementy a regiony,
investuje do rozvoje francouzské ekonomiky.

CDC proto primárně spravuje důchodové a státních fondy, které jsou následně investovány ve veřejném i soukromém sektoru a to především v oblastech:

program na podporu malých a středních podniků,
bydlení
vysoké školy (modernizace francouzských univerzit),
trvale udržitelný rozvoj (obnovitelné zdroje energie, ochrana biodiverzity, společensky zodpovědné investice).