Americký prezident Donald Trump nakonec trochu couvnul a nenastavil zničující cla na 25 procentech, jak zpočátku vyhrožoval, ale i tak zabouchl dveře za hyperglobalizací. A ta je taky zničující.

Základní desetiprocentní clo, kterým Trump pokropil svět plošně, doplňují další cla, stará i nová. Už v březnu byla obnovena cla na ocel a hliník včetně výrobků z těchto kovů, jako jsou potrubí, dráty nebo plechy. Stejná 25 procentní sazba teď platí na automobily, což obzvlášť drtí Německo, a přes něj i také Česko. Vyvážet do Ameriky bude opravdu těžké.

Není snadné se v té změti protiobchodních opatření vyznat, ale nesmí nám uniknout novinka recipročních cel. Ta mají vyrovnat cla napařená Američanům jejich obchodními partnery.

Třeba dovoz aut do EU je zpoplatněn 10 procenty, zatímco do USA dosud jen 2,5 procenty. Nebo třeba evropské mléčné produkty jsou chráněny sazbou 30 procent, zatímco USA brzdily tlak konkurence jen 17 procenty. S ropnými produkty to je opačně (ty chceme), takže cestou sem se přirazí jen 2,5 procenta, míň než 6,5 procenta do USA. Ale tohle všechno zapomeňte ještě dříve, než jste se to stačili naučit. Svět, který jsme znali, už není.

Trump má řadu strategických cílů, do kterých se sice trochu zamotává, ale jsou v zásadě správné. Kdyby znal všechna jejich rizika, asi by se do nich nepustil. Je tu ovšem jedno supervelké riziko, a tím je závislost ekonomiky USA na přerostlém finančním sektoru a síti podmaňujících smluv o frančízích, využití intelektuálního bohatství a dalších forem měkké síly, které jsou hmatatelné asi jako vzduch nebo jarní zpěv ptactva, tam kde ještě zbylo. USA žily z podrobení druhých, a na to už nelze dlouhodobě spoléhat, toto podrobení se drolí.