Zbyněk Fiala: Konec světa uhlí se blíží

03.02.2020 18:02

Obnovitelné zdroje ve světě už začínají dosahovat cen, ke kterým nepotřebují žádnou veřejnou podporu. To by mohlo urychlit konec uhlí a oslabit roli centrálních zdrojů. Jenže je tu i druhá strana rovnice, složená z těch, kdo si brání svůj starý dobrý kšeft.

Zbyněk Fiala: Konec světa uhlí se blíží
Foto: Archiv autora
Popisek: Zbyněk Fiala, žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.
reklama

Připravuji se na natáčení dokumentu o konci doby uhelné, a tak mě pochopitelně zajímá cenová konkurence obnovitelných zdrojů. Z letošního ledna pochází cenový rekord, když projekt první průmyslové solární elektrárny v Kataru vysoutěžil cenu v přepočtu 37 haléřů za kWh. Elektrárna má mít špičkovou kapacitu 800 MW a po dokončení roku 2022 bude poskytovat desetinu elektrické spotřeby v této pouštní zemi.

U Prahy bychom asi podobné ceny nedosáhli. Nejde jen o to, že u nás svítí trochu méně, ale světlé pouštní prostředí umožňuje nasadit oboustranné solární panely, které chytají i odražené světlo na spodní straně. Panely jsou umístěny ve velkých blocích na konstrukcích, které se naklánějí za sluncem. Jedním z cílů elektrárny, která vyroste 80 kilometrů od Dauhá, je snížení uhlíkové stopy chystaného mistrovství světa ve fotbale. (ZDE)

Detaily o novém světovém rekordu v ceně solární elektřiny najdete také na českém portále Solární novinky. Investory elektrárny jsou katarská energetická společnost Qatar General Electricity and Water Corp (Kahramaa). Výstavby se ujme konsorcium francouzského Totalu a japonského Marubeni, které nabídlo elektřinu s celkovými náklady (LCOE) ve výši 0,0145 €/kWh (necelých 37 haléřů) po dobu 25 let. Total si už dříve dal podnikový závazek, že roku 2025 za ním bude 25 GW špičkového výkonu obnovitelné energie.

Není to poprvé, kdy ceny solární elektřiny z velkého zdroje zamířily do haléřové zóny. Už v roce 2018 byla v Portugalsku vysoutěžena cena ve výši 0,01476 €/MWh. Tehdejší světový rekord je tedy překonán stavbou, která zalehne dvěma miliony solárních modulů 1000 hektarů pouštní krajiny a bude na to potřebovat 500 milionů dolarů, to je něco přes 11 miliard korun.

Solární novinky radostně připomínají, že dosažená cena ve výši 14-15 €/MWh je hluboko pod cenami silové elektřiny obchodované na hlavních energetických burzách v Evropě (cca 50- 60 €/MWh). Vidí v tom důkaz, že solární energetika už dospěla do fáze, kdy v segmentu velkých solárních farem žádnou další formu podpory nebude potřebovat. Tento trend se začíná již projevovat například v Německu či Polsku, kde se budují středně velké FVE o výkonu několika megawattů zcela bez dotací. (ZDE)

Přirozeně, že nízká cena solární elektřiny není všechno. Jak nás okamžitě poučí někdo z milovníků uhlí a jádra, slunce občas zajde za mrak a přenosové sítě to pak těžko snášejí. Avšak v jejich výkladu už nejspíš nebude zmínka o nejnovějších možnostech akumulace elektřiny a flexibilizace nabídky a poptávky.

O akumulaci u nás vyšel nesmírně zajímavý rozhovor s uznávanou autoritou Oliverem Schmidtem z Imperial College London. Byl v Praze na konferenci Smart Energy Forum a měl chvilku i pro novináře. Zašel jsem tam, ale protože jsem nečetl Schmidtovu čerstvou knihu Technological Learning in Energy Systems, kde sleduje „učící křivky“ v oboru obnovitelných zdrojů, brzy jsem se v tom ztratil. To Solární novinky jsou jiní střelci, a tak můžeme sledovat výklad detailně. Přetiskuje jej také portál TZB Info, další vynikající zdroj, který má tu výhodu, že zde snáze dohledáte podobné články z širšího než solárního okruhu. (ZDE)

Profesor Schmidt v rozhovoru nejprve reagoval na studii agentury Bloomberg, která očekává do roku 2029 rozvoj stacionárních skladovacích systémů energie (SSE) na 300 GWh ročně. Vidí za tímto boomem SSE dva hlavní faktory. První je nutnost – bez baterek to s obnovitelnými zdroji nejde. Ale druhým je prudký pokles cen, za pět let na polovinu. Ještě v roce 2015 se platilo ve velkých úložištích 1000 dolarů za kilowatthodinu kapacity Li-Ion baterie, teď je to asi 500 dolarů. Jak dovozuje, při těchto cenách jsou již některé služby, například poskytování služeb pro regulaci frekvence, ekonomicky smysluplné bez dotací.

(Mimochodem, něco podobného by rádo dělalo i největší české úložiště elektřiny, které vybudovala C-Energy Planá, ale podle zprávy na TZB Info česká legislativa baterkám neumožňuje službu primární regulace frekvence.)

Ceny baterek půjdou dál dolů, a profesor Schmidt předpokládá, že teď mají největší šanci sklady elektřiny na bázi lithiových baterií, protože budou mít nejnižší srovnatelné náklady LCOS v aplikacích, které vyžadují vybití do 8 hodin, tedy v nejžádanějších službách. Zato akumulace vodíku je nejlevnější technologií pro aplikace, které vyžadují více než 4 dny na vybití. Přitom si hodně slibuje od výroby vodíku s energií z obnovitelných zdrojů.

Velká úložiště jsou něco jiného než auta, tam už prý Volkswagen kupuje baterky za cenu pod 100 dolarů na kilowatthodinu. K tomu se vyjádřil na konferenci v Praze Victor Schäfer, viceprezident pro výzkum německé bateriové gigafactory Tesvolt, která vznikla se státním přispěním v Sasku-Anhaltsku. Očekává, že přibližně 40 % penetrace elektromobilů bude dosažena celosvětově do roku 2030. V této souvislosti vzroste poptávka po bateriových článcích na 1200 GWh ročně do roku 2025. Tato obrovská poptávka po bateriových článcích vyvolá výrazné úspory z rozsahu výroby, které určitě umožní dosáhnout cenu pod 100 USD/kWh.

“Bod obratu” ve výrobě bateriových článků již byl podle Schäfera dosažen. Ale samotná cena nepředstavuje rozhodující faktor pro bateriové technologie. Důležitou roli budou hrát další důležité stránky jako je očekávaná životnost a účinnost, a ty se také neustále zlepšují. (ZDE)

Vraťme se k síťovým službám. Baterky jsou jen jeden nástroj, jak si poradit s kolísavou dodávkou elektřiny z obnovitelných zdrojů. S další nabídkou podpůrných služeb sítím přicházejí obchodníci, kteří podnikají s flexibilitou na elektrickém trhu. Říkají si agregátoři. Potřebují znát všechny pohotové zdroje, tedy i sklady energie, a vedle toho si domluví partnery na straně spotřeby, kterým platí za to, že na výzvu přepustí část svých dodávek, například, když na čtvrt hodiny vypnou klimatizaci nebo odloží nabíjení aut. Vlastně se živí daty, a k tomu potřebují chytré sítě. Jenže to by někomu kazilo kšeft, jak popisuje agregátor Stanislav Chvála z Nano Energies.

Napřed k „potřebě“ nových bloků:

„Plánuje se na základě klasické bilance, že když staré zdroje odstavíme, budeme potřebovat stejnou novou kapacitu, abychom je nahradili. To je v zásadě výpočet s jasným zadáním. Pokud byste do toho chtěl zahrnout koncepty chytrých sítí, prosumerů, obnovitelných zdrojů a toho, jak je ovládáte, tak se stane analýza mnohem složitější. Navíc se bavíme o době třeba deset a více let dopředu. Proto raději děláme zkratkovitá rozhodnutí typu „postavíme nový blok“, protože je to jediný druh řešení, které známe. Ty ostatní věci jsou natolik tržně závislé a pro některé lidi natolik složité, že se je neodvažujeme odhadovat.“

A pak k těm chytrým sítím a využití akumulace a agregátorů pro poskytování podpůrných služeb:

„Všeobecná ambice je v Česku co nejdéle využívat současnou energetiku i kvůli tomu, že poskytování podpůrných služeb je v tuto chvíli velký zdroj peněz. Jakmile na trh vstoupí agregátoři a malá výroba, zvětší se trh i nabídka a sníží se cena podpůrných služeb. A jsou hráči na trhu, kteří kvůli tomu budou mít menší příjmy. To znamená, že využívání flexibility je technicky náročnější a zároveň to některým současným hráčům sníží příjmy. Tedy nic příjemného.

Systémy budou sofistikovanější a stávající hráči budou muset vyjít ze své komfortní zóny. Opustit to, jak provozují byznys teď a na co jsou léta zvyklí a fungovat jiným způsobem. Budou muset být komerčnější, učit se nové věci, využívat data, investovat do nových technologií, prostě celkově změnit přístup.

To, co je tlačí, jsou zatím převážně externí podněty, v tuto chvíli třeba zimní balíček EU. Ale v České republice vidíme, že pokud je nám přikázáno něco uvést do praxe, tak to opravdu zavedeme až v nejposlednější možný okamžik a změny oddalujeme, co to jde.“ (ZDE)

Hlavně, když víme, proč.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: PV
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Štěpán Křeček: Státní rozpočet se vydal na cestu k rekordnímu schodku

22:01 Štěpán Křeček: Státní rozpočet se vydal na cestu k rekordnímu schodku

„Restriktivní opatření proti šíření koronaviru výrazně sníží příjmy státního rozpočtu. Kompenzační o…