Proč se budou rušit různé „lesní kluby“, jak se formálně označují lesní mateřské školky, aby uskočily svištícímu razítku? Nevyhovují požadavku úřední „dětské skupiny“. Ta má konečně přísnou definici v zákonu, který odkopl výhrady Senátu a vrátil se ke znění, ze kterého je od června spousta rodičů naprosto zoufalá. Klade na ně požadavek, aby pro děti, které tráví prakticky celý den spokojeně venku, postavili za vlastní prostředky velkou budovu odpovídající kamenné mateřské školce. A buď si pak rychle pořídí další holátka, aby se vyplatila taková investice v rozsahu celoživotního bydlení, nebo oželí výchovu a dají dítě do jednoduché úschovny, která má barák i dotace, jen jaksi nemá vyšší smysl.
Nový zákon to má jednoduché. Chcete pečovat o děti, které se nevejdou do prořídlé sítě mateřských školek pod křídly ministerstva školství? Založte „dětskou skupinu“ pod křídly ministerstva práce. Pravidla jsou přísná a povinná, jiná možnost neexistuje. Dětské skupiny musí být stejně nákladné jako mateřské školky, ale bez plnohodnotného výchovného obsahu. Jde hlavně o „pravidelnou péči“, tedy o náhražku mateřských škol, pouhé hlídání malých smrádků, než přijde máma z práce. Myšleno to bylo dobře, ale dopadlo to jako vždycky. Lesní skřítci přecházejí do ilegality.
Kdo neviděl lesní mateřskou školku, neví, o co jde. Jsou to děti, které umí šplhat po stromě, klidně se pohybují venku, i když prší, nepotřebují drahé hračky, klidně stráví den bez televize nebo tabletu. Neupadnou jako gaučové dítě, které prvně šláplo na šišku a raději pak do přírody nechce. Ale co je hlavního – mezinárodní výzkumy potvrzují, že přitom umí všechno, co ostatní děti předškolního věku, včetně „malé motoriky“, tedy šikovnosti prstů čekajících na školní pero. Na rozdíl od ostatních dětí však mají důvěrný vztah přírodě, lepší sociální dovednosti, a jsou více zdravé. Tu a tam sice někdo krátce zastůně, ale lesní školku nezkosí rýmy a virózy a nevypadá každý podzim a jaro dlouhé týdny jako po moru. Je tam také méně alergií a astmatických potíží, které začínají být pro městské děti pomalu standardem.
Tvůrci českých lesních školek nemuseli vynalézat trakař, pouze se nechali zlákat příklady z Dánska a Německa, kde už mají za sebou desetiletí praxe. U nás se objevily před pěti lety, ta první vznikla jako dvouletý experiment pod dohledem ministerstva školství. Od té doby se jejich počet zvyšuje, takže dnes pečují asi o 3000 dětí. A já bych přál všem mrňouskům a předškolákům, aby dostali příležitost prožít pár let v roli lesních skřítků, protože až nastoupí do velké školy a začnou vláčet kabelu s učebnicemi, už se tak často do přírody nedostanou.
Jakto, že ministerstvo práce nezná kladné stanovisko ministerstva školství k lesním školkám a zachází s nimi jako s okrajovou divočinou, která nebude nikomu chybět? Popravdě, paní ministryně Tominová to určitě zná, je to citlivá a vnímavá dáma, ale péče o neopečované předškolní děti se odehrává v takové houštině paragrafů, že se jí ani nejzdatnější lesní skřítek neprotlačí. Kdo všechno má právo třepit pysk na téma dětí na hlídání:
Ministerstvo práce je předkladatelem zákona, ale fakticky jde o působnost i ministerstva zdravotnictví (náhražka jeslí) a školství (náhražka školek), budou tedy „spolupracovat“ při naplňování zákona, čili hádat se o pravomoce. Ale pozor, za bukem je ministerstvo průmyslu, neboť skupiny budou zřizovány a dotovány taky ve firmách, nějakým tím programem na podporu pracovních míst. Samozřejmě s výjimkou toho, co spadá pod ministerstva obrany a vnitra. Vnitro rovněž hlídá registraci spolků, lesní kluby musí napřed pro razítko tam. Vznikne-li spor, jde se na spravedlnost, to dá rozum. Venkov, včetně dětí v brázdě, se rozvíjí péčí ministerstva zemědělství. Nakonec si přijde na své i Bělobrádek, protože na to zakázané by se mohl soustředit výzkum, s evropskou podporou, zda by nebylo lepší to raději nařídit.
Představuji si vznik zákona o dětských skupinách tak, že vláda se sešla, zaměstnavatelé a odbory čekají na chodbě, dveře se zavřou, premiér zhasne, a co si kdo urve, to má. Všechny ani rázná ministryně nepřepere.
Tohle všechno vím z natáčení pořadu, na který nás navedli zoufalí občané, když zákon poprvé, to bylo v červnu letošního roku, měl rušit jejich lesní školky, a také potěr Červeného kříže, hasičů a všech, kdo obětavě řešili akutní problém dětí odmítnutých v mateřinkách. Rada dětí a mládeže mobilizovala, Asociace lesních školek lobovala v Senátu, uspěla, a pak se rozhodla pro nejúčinnější nástroj šíření svého příkladu, kterým byl Týden otevřených dveří. Někteří poslanci přišli a byli nadšeni. Jiní nepřišli a bylo jim to jedno.
Kamenné mateřské školky letos odmítaly dvě třetiny zájemců, to znamená, že dvě třetiny maminek nemohly nastoupit do práce. Z makroekonomického hlediska jde o výpadek nejlacinější síly, protože chlapi na stejném místě chtějí víc. Tím si vysvětluji zájem zaměstnavatelských svazů, aby vláda nějak pomohla s hlídáním drobotiny, zatímco máma sedí u pokladny v sámošce nebo bere do rukou drobné součástky a prohání je nějakým jednoduchým mechanismem.
A tak vznikl zákon o „dětských skupinách“, který nabízí „činnost spočívající v pravidelné péči pro děti od jednoho roku věku do zahájení povinné školní docházky“. Je zaměřena „na zajištění potřeb dítěte a na výchovu“. Čili výchova je až po tom „a“. Ono „a“ dostane, až co zbyde. Obce nechtějí otvírat chybějící mateřské školky, protože za pár let, až populační vlna poklesne, už je nebudou potřebovat. (Starosta nosí čepici kšiltem dozadu, protože se stejně bude za chvíli vracet.) Přišla tedy náhražka, „dětské skupiny“, které lze provozovat se státní dotací, příspěvkem zaměstnavatele a evropských dotací. Senát navrhl, že tyto skupiny budou dobrovolné, to znamená, že lesní školky mohou být, ale bez dotace. Nyní tedy ani to ne. Tomu se říká udeřit hlavičkou na hřebíček.
V Rumunsku jsem byl kdysi poučen, že každý zákon platí tři týdny. U nás je to jistě déle. Ale v tomto případě doufejme, že o moc ne.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
