Do naší milované vlasti přivalila směska dobrých i špatných zpráv. Jako dobrá byla v Česku vyhodnocována zpráva, že spalovací motory mají budoucnost i po roce 2035, pokud je dokážeme krmit syntetickými e-palivy, které nezvyšují koncentraci skleníkových plynů v atmosféře. Jako špatnou zprávu lze z tohoto hlediska vnímat analýzu Mezinárodního měnového fondu, který v rámci pravidelných misí varoval, že na masovém trhu zvítězí elektrická auta, která jsou konstrukčně jednodušší, takže připraví spoustu lidí o práci.

Avšak elektrická auta jsou zároveň kvalifikačně náročnější, jedná se vlastně o oplechovaný software s baterkami, a tady narážíme na výrazné slabiny ČR. Tomuto požadavku totiž neodpovídá úroveň českého vzdělávání a výzkumu. Bude tedy méně práce, a ta, co na nás zbyde, bude hůře placená. Pokud se včas nevzpamatujeme, dopad bude o to horší, že automobilová výroba tvoří páteř naší ekonomiky.

Zdroj: Structural Transitions to Electrical Vehicle Production, IMF Selected Issues Papers SIP/2023/013, dokončeno 12.12.2022 a vydáno také jako IMF Country Report No 23/32. Je tam poznámka, že to není k veřejnému šíření, takže méně zkušení stáhnou jen titulní stránku a obsah.

Na stránkách Sdružení automobilového průmyslu ČR najdete konkrétní údaje o zastoupení oboru v republice – působí v něm 180 tisíc zaměstnanců a dalších půl milionu v navazujících oborech. To je 17 procent z českých 4 milionů zaměstnanců celkem. Z pohledu HDP, produkce autoprůmyslu u nás představuje 28 procent veškeré výroby zpracovatelského průmyslu a zajišťuje 19 procent českého exportu. Ve vrcholném období mezi lety 2017 až 2019 se v Česku vyrábělo přes 1,4 milionu aut a lehkých užitkových vozidel ročně. V loňském roce, po lehkém vzpamatování z poklesu na 1,1 milionu aut, to bylo 1,2 milionu aut. A teď se vede spor, co z toho je výkyv a co je trend. MMF varuje před trendovým poklesem, ale to bylo ještě před zprávou o kompromisu EU se spalovacími motory. U nás je tendence vidět trend v tom mírném krůčku z údolí nahoru.

Za pozornost stojí, co jsou ta syntetická paliva čili e-fuels. Když se podíváme na stránky eFuel Alliance, jejich výrobní cena má být v současné době kolem dvou euro a roku 2050 klesne na polovinu. Nádhera. Je tu však jedna podmínka, promítne se do toho úspora z množství v masové výrobě. Dnes se toho vyrobí leda tak na cvrnknutí do pár nádrží. Masovost by znamenala vybudovat nový chemický obor, samozřejmě za obrovských investičních nákladů a velkorysé unijní podpory – dotace, nižší daně, veřejná poptávka, výrobní cíle. Také motory budou trochu jiné, automobilky by se musely věnovat jejich vývoji nebo aspoň přizpůsobení.