Přání jsou málo. Britská vláda se probudila do pochmurného rána, když si začala dávat dohromady fakta spojená se zahájením formálního vyjednávání o Brexitu. Před referendem se stoupencům Brexitu slibovalo, že ušetří a získají svobodu, o své vlasti si budou rozhodovat sami. Všechno ostatní zůstane jako dřív, Londýn jako evropské finanční centrum, volný přístup na evropské trhy, jen to bude bez těch úmorných plateb do Bruselu a bez nežádoucích migrantů.

Avšak hned při první příležitosti, kdy se začalo jednat doopravdy, se premiérka Theresa Mayová opakovaně dozvěděla, že s takovými požadavky by byla „zcela mimo realitu“. Platby do Bruselu musí pokračovat do konce stávajícího finančního období, a některé (penze vysloužilým eurokratům) dokonce ještě déle. S migranty to vůbec nebude jednoduché, i nadále bude třeba ctít unijní zásadu, že po pětiletém dočasném pobytu vzniká právo na usídlení.

Když si to shrneme, jednání nebude v režii Londýna, je tou slabší stranou. A pokud má být uzavřena i navazující obchodní dohoda, za dva roky se to nedá stihnout, takže naváže nepříjemné a termínově neurčité přechodné období.

Možná, že bychom se nic z toho nedozvěděli, kdyby nebyly počáteční pozice obou stran tak vzdáleny. „Jsem desetkrát skeptičtější, než jsem byl předtím,“ napsal si předseda Evropské komise Jean-Claud Juncker po středeční večeři v londýnském sídle premiérky Mayové v Downing Street. Odmítl zejména její představu, že Británie nic nedluží a že jednání s EU by se mělo soustředit hlavně na uzavření obchodní dohody, která nenaruší stávající hospodářské vazby.