Reálné příjmy domácností rostly rychleji než HDP, informuje Český statistický úřad. Klidně mohl doplnit, že konečně lidi z růstu ekonomiky něco mají. Zahraniční vlastníci české ekonomiky jsou však na tom nesrovnatelně líp.

Růst ekonomiky sice zpomaluje, v posledním čtvrtletí vzrostl HDP jen o 1,9 procenta, což bude méně než celoroční průměr. Připomeňme si, že předloňský růst byl dvakrát vyšší, mohutně povzbuzen křečovitým ždímáním zbývajících evropských fondů. Nicméně reálné příjmy domácností za rok 2016 rostly rychleji a byly o 3,1 procenta vyšší než rok předtím. To je rozhodně dobrá zpráva.

Ale jen předtím, než se dozvíme tu špatnou. Do zahraničí odteklo skoro 400 miliard korun na dividendách, úrocích a dalších podílech na zisku. Zhruba dvanáctina HDP. Zahraniční vlastníci jsou tedy slušně hltaví. Stále ještě nejsou tak hrozní jako církev, té se platil ve středověku desátek, ale jinou věcí je, že budou, jestli to necháme běžet dosavadním tempem.

Porovnání s HDP nám však zastírá rozsah problému. Kdybychom chtěli porovnat ekonomickou moc státu a zahraničních korporací, museli bychom odevzdaných 389 miliard korun porovnat se státním rozpočtem ČR. Ten disponoval do konce roku 1282 miliardami korun. Odevzdáváme tedy do zahraničí částku, která je srovnatelná s třetinou státního rozpočtu.

Jak jsme se dostali do takové zoufalé situace? Jděme jen po hlavních událostech, nemá smysl sepisovat sáhodlouhé seznamy nesmyslů, za kterými se skrývala hrabivost nejrůznějších zájmových skupin. To nejhorší obvykle přinesl jiný smrtelný hřích, nadutost, představa, že je mi moře po kolena. Samolibá představa, že všichni čekají na jednu moji holou větu, kterou rozlousknu všechny složitosti.