Koncept se jmenuje mikrofinance a točí se v něm miliardy. Dnes už je to všestranný byznys, ale sociální. Sociální podnikání znamená, že musíme vydělat, ale ne pro sebe.

To hlavní hned na začátek: Nebojte se zisku, když se pouštíte do sociálního podnikání. Nekoncipujte je jako neziskové. Spíš by mělo být neztrátové, ale současně i bezdividendové. Zisk ať zůstane v podniku a používá se pro jeho rozvoj. Ať zvyšuje bohatství podílníků. Vyhýbejte se také daňovým úlevám a dotacím, protože to přitahuje vypočítavé jedince, kteří budou chtít výhod využít ve svůj prospěch. Tohle je nesobecká operace. Standardní podoba podniku (byť bez odčerpávání zisku) jí dá svobodu, zbaví jí nejrůznějších omezení, kterými jsou svázány neziskové, dotované a daňově zvýhodněné projekty.

Tak pravil v Praze Muhammad Yunus.

České neziskovky se asi nad těmito slovy otřesou, ale téma spojené se jménem bangladéšského profesora ekonomie, které mu vyneslo Nobelovu cenu míru, stojí za nastudování. Jeho Grameen Bank je v pravém slova smyslu „žebrácká opera“ – kvetoucí banka založená a užívaná těmi nejchudšími. A tato banka, založená na půjčování a ukládání téměř neviditelných drobných, už dokázala proniknout i do centra globálního kapitalismu, New Yorku. Stala se symbolem převratné inovace „mikrofinance“.

Jistá představa o mikropůjčkách kolovala mezi rozvojovými ekonomy i dřív, ale nevědělo se, jak to udržet, když vyschne charitativní zdroj. Muhammad Yunus pochopil, že ti nejchudší nejsou tou nejrizikovější klientelou (ostatně, hypotéční bublina a navazující bankovní krize naši Grameen minula). Mohou se obsluhovat masově, pokud úvěry nejsou nástrojem k odírání, ale slouží k pozdvižení lidí, kteří často začínají jako žebráci a oběti lichvářů. Onu Nobelovu cenu míru ve skutečnosti dostali Yunus a Grameen Bank společně, a popravdě, profesor Yunus mohl dostat stejně dobře nobelovku za ekonomii. Pootevřel vrátka do světa, který se prostírá za ohradou sobeckého kapitalismu.