Také o úspornosti české vlády vypovídají víc rekordní dluhy než svalnatá hesla. Zato snaha vlády zabránit České republice v účasti na fiskálním paktu má logiku. Který falešný hráč by stál o to, aby mu někdo kontroloval karty?

Francie už není AAA, to byla zpravodajská pecka z pátku, která však těžila jen z překvapivého ohlášení. Svět se nezboří, komentovaly to po chvíli Financial Times. Větší snížení ratingu postihlo další velké země, Itálii a Španělsko, ale ty měly v minulých dnech jiné starosti, čekal je první letošní velký prodej státních dluhopisů. Dopadlo to překvapivě dobře, Italové byli jen asi dvacet základních bodů nad výnosem, se kterým prodalo na podzim dluhopisy Česko, a Španělé se vtlačili pod 5 procent, tedy asi 120 bodů nad Italy (mohlo to být třikrát horší). Takže snížený rating přišel v okamžiku, kdy evropský trh prožíval jisté uklidnění.

Klesající rating však může teoreticky ovlivnit velikost eurovalu, protože určuje podíl rezerv, který musí EFSF držet. Pokud rezervy spolknou větší část fondu a zablokují peníze, které jsou potřeba k intervenci, měl by se možná EFSF navýšit. V Berlíně už nad tím mávli rukou. Kancléřka Angela Merkelová by dala přednost tomu, nechat to, jak to je. A využít příležitosti k urychlení dohod o fiskálním paktu, neboli „dluhové brzdy“. Ostatně i Gideon Rachman ve Financial Times poznamenává, že se to prodá i tak, protože není žádná investiční alternativa. Jsou jí americké státní dluhopisy, kterým byl rating snížen už vloni? (Bezprostřední reakcí na snížení ratingu amerického státního dluhu pak bylo zvýšení cen T-bills, protože změna ratingu ukázala, že situace na finančních trzích je vážná - a investoři vyrazili za jistotou.)

Schodky dolů

Podoba vyjednávané „dluhové brzdy“ se stále mění. Podle uniklého návrhu dokumentu, který bylo možné číst ve čtvrtek i prostřednictvím serveru euroactiv.cz, (http://www.openeurope.org.uk/research/100112fiscalpactdraft.pdf) má být schodek jen pod 0,5 % HDP, a pouze v případě, že stát udrží svůj dluh pod hodnotou 60 % HDP, lze povolit deficit do 1 % HDP. To však nelze brát úplně doslova, protože se počítá s výjimkami v případě neočekávaných okolností charakteru „vyšší moci“ nebo silného hospodářského poklesu v eurozóně. Základní pravidlo přitom zní, že rozpočet má být vyrovnaný nebo přebytový.

Nové je institucionální uspořádání obrany těchto parametrů, neboť dosavadní Pakt stability byl spíše konverzační příležitostí než funkční politikou. Neměl zuby. To se mění. Případná nápravná opatření už mají nabíhat automaticky. Z návrhu tak zuby lezou, přestože fiskální pakt nebude mít charakter nové evropské smlouvy, vše bude vyjednáno mezivládně a upustilo se i od ústavního zakotvení. Případný zákon o „dluhové brzdě“ udržuje většinu sporů na parlamentní půdě, ale mění je ve spory kvalifikované, protože sestavení rozpočtu budou předcházet konzultace v Evropské komisi a případná doporučení.