Evropská centrální banka naopak zkouší peníze do ekonomiky přidat. Nejnovější pokus má zároveň zabránit tomu, aby tyto peníze skončily jen v bankách.

Cílem je pomoc reálné ekonomice.

Prožíváme zvláštní mezidobí. Předstihové ukazatele, jako jsou nové zakázky, podnikatelská důvěra, rozdíl krátkodobých a střednědobých sazeb, akciové trhy, to všechno ukazuje v Evropě i u nás blížící se konec sestupné fáze hospodářského cyklu. U nás je to složitější, protože ekonomiku tíží také nesmyslné makroekonomické nastavení, kdy dušnost (projevující se nedostatečnými rozpočtovými příjmy a vysokým schodkem veřejných financí) léčíme větším přiškrcením. V EU to není tak jednoznačné. Vlády, které jsou v zajetí redukčních pověr, to hltají o poznání méně. A ECB se orientuje spíše na vzor amerického Fedu, který pumpuje peníze do ekonomiky.

Amerika nejsme, tam funguje také fiskální přerozdělování, které se opírá o dvacetkrát vyšší federální rozpočet v poměru k HDP než jaký má EU. Fed má také volnější ruce v nekonvenčních opatřeních, jako je kvantitativní uvolňování (QE), které v mnohém připomíná příslovečné „peníze z helikoptéry“ (ale sebrat to smějí jen banky). Tohle zatím ECB nesmí, přestože řeší důsledky průšvihu podobného druhu jako za Velkou louží – na začátku byly bankovní krize. Banky tedy byly znárodněny nebo doplněny kapitálem z veřejných zdrojů, ale ten začal zvyšovat státní zadlužení, až do toho státy spadly taky. Předlužené vlády pak ztrácely možnost financování z trhu, protože úrokové sazby byly příliš vysoké, zatímco daňové příjmy – i v důsledku úsporných opatření – klesaly prudce dolů.