Italské statistiky jasně ukazují, že koronavirus není obyčejná chřipka. Ve chvíli, kdy to píšu, tam zatím mají 15 tisíc případů a tisíc mrtvých. Ale nemoc běží, podstatnější údaj bych viděl v tom, že skoro pětina registrovaných případů je těžkých. Pro srovnání v ČR chřipka každoročně zkosí tak 1500 osob, ale při daleko větším rozšíření. V sezóně 2018 – 2019 u nás vyhledalo lékaře s akutní respirační infekcí a chřipkou celkem 996 tisíc osob. (ZDE)

Rozhodná reakce vlády proti podstatně nebezpečnějšímu Covid-19 je tedy na místě.

Pandemie však nespadla z nebe. Je důsledkem toho, že celý náš svět je oslaben. Nejsou to jen klimatické změny, které epidemii provázejí také horečkou krajiny a měst. Tato vlna rekordních teplot je pandemií zastíněna a možná zkrátí její řádění, ale až karantény skončí, nastoupí letní sucha a vedra a starosti se vrátí.

Také světový finanční systém je prorostlý rakovinou, která obludně zvětšila jeho rozměry a pohlcuje stále větší podíl z toho, čím se má uživit celá společnost. Teď je na pokraji kolapsu, jednodenní propad amerického burzovního indexu S&P 500 skoro o deset procent byl překonán jen za velké krize 1929 a po burzovním kolapsu z října 1987, který však byl jednorázovým důsledkem nezvládnutí nových obchodovacích systémů.

Na propastný rozdíl mezi výnosem práce a kapitálu upozorňuje francouzský ekonom Thomas Piketty v Kapitálu 21. století. Poměrně pracně, studiem archivů a databází, zjišťoval nejprve podíl kapitálu v národním produktu, a pak i jeho celkový výnos. Ve vyspělých kapitalistických zemích činí souhrn různých forem kapitálu zhruba šestinásobek celkových ročních příjmů v zemi. V běžném roce pak bývá kapitálový výnos na nějakých 5 procentech (ze kterých inflace ukousne 2–3 procentní body). Jestliže však těchto 5 procent sklízíme šestkrát (zásoba je šestinásobek), pak máme k dispozici 30 procent veškerých národních příjmů. To je jedním slovem šílené.