Zbyněk Fiala: Ostrava v kleštích a my s ní

OKD hledí do tváře zániku. Mateřská NWR ohlásila propad tržeb za první pololetí o dalších sto milionů eur pod loňských 350 milionů eur. A protože značný podíl tohoto propadu pochází z poklesu cen uhlí, snížila také hodnotu svých zásob, což zatížilo pololetní výsledek astronomickou ztrátou 315 milionů eur (osm miliard korun). Když ponecháme odpis zásob stranou (důl Paskov už je vykazován s nulou), upravená hrubá ztráta z provozu (EBIT) činila k 60 milionům eur (skoro dvě miliardy korun). Za půl roku.

http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2412204/nwr-z-12-na--6-za-2q-se-ztratou-315-milionu-eur-odepisuje-uhelna-aktiva-a-mluvi-o-nove-realite-komentare.html

Pár hodin poté přišly ještě horší zprávy. Snížení hodnoty majetku znamená zhoršení možnosti půjčit si peníze. „Představenstvo NWR předpokládá, že ve druhém pololetí nebude schopné splnit zmírněné podmínky poskytnutých úvěrů a upozorňuje na pokračující nejistotu ohledně svého financování. NWR má podle odhadu vedení v současnosti další hotovost pro zajištění provozu minimálně na další rok, ale nečekaný negativní vývoj na trhu nebo v plnění cílů v oblasti úspor a prodeje aktiv může vést k nedostatečné likviditní pozici a nutnosti dalších záchranných škrtů a hledání dalších zdrojů financování,“ píše Martin Tesař z Patria Direct. Informuje i o odhadu analytiků banky JPMorgan, že na konci prvního čtvrtletí roku 2014 bude mít NWR schodek ve financování asi 200 milionů eur.

http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2413145/nesplnime-podminky-uveru-priznava-nwr-jpmorgan-varuje-pred-nedostatkem-penez-a-ceka-pad-akcii-o-50-komentar.html

Tomáš Sýkora z Patria Direct se přesto snaží ve svém video komentáři mluvit o perspektivách NWR vlídně. Soustřeďuje se proto na vývoj hotovosti, který se díky prodejům ze zásob, jednáním s věřiteli a totálnímu zastavení investic příliš nezměnil a zastavil tedy krvetok, při kterém NWR přišla v prvním čtvrtletí o 80 milionů eur (tři miliardy korun).

http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2413166/t-sykora-o-nwr---uspory-hotovosti-hodnotime-kladne-mohou-byt-kratkodobe-pozitivnim-impulsem-pro-akcie-video.html

Vlídné chování analytika Patria k Zdeňku Bakalovi lze připsat tomu, že kdysi tuto první českou merchant bank založil (a přiznejme, že dobře, když probereme výčet osobností, které tudy během let prošly). O tom, že udělal chybu, když šel do uhlí, asi věděl hned po prvních měsících, kdy společnost uvedl na burzu, protože takový strmý sešup z nejvyšší ceny po úvodním prodeji akcií (IPO) snad historie nepoznala – v prvním roce víc než o 90 procent (dnes však víc než o 95 procent).

Měl samozřejmě smůlu, že na burzu vstupoval na vratkém vrcholu konjunktury roku 2008 (kdy na finančních trzích USA už silně zapáchalo). Schytal tak kombinaci krizového roku 2009 – a prozření akcionářů z investičních iluzí. Část uhelných zásob, ze kterých vyhodnocovali cenu akcie, totiž patřila pouhému rozvojovému projektu v Polsku, který nakonec padl pod stůl.

Kdysi jsem o burze psával hodně, a tak i já dokážu pohlédnout na Bakalu vlídněji než ti, kdo do jeho prašivých akcií vložili peníze. V roce 2008 vycházel logicky z raketového růstu cen energií, hnaných rekordní cenou ropy pronikající nad 150 dolarů za barel. A veřejný akciový trh na burze preferoval i z toho důvodu, že jej považoval za nezbytnou součást fungující tržní ekonomiky a slušně se zapsal i jako předseda pražské burzy.

Ostatně, na burze vzniklo i jeho původní bohatství. Když se pražská burza po revoluci znovu otvírala, byl zřejmě největším poptávajícím, tehdy ještě jako pražský šéf švýcarsko-americké banky Credit Swiss First Boston. Roku 1994 váha jeho poptávky vyhnala ceny akcií z první vlny kuponovky do astronomické výše. Hnaly se tak rychle, že tehdejší pravidla burzy většinou neumožnila skutečné prodeje, jen maximální zvyšování kurzů. Pouze výjimečně se sešla poptávka s nabídkou tak, aby se mohly uzavřít platné obchody. Měl jsem tehdy kliku. Když jsem synkovi prodal čtyři akcie spořky, stačilo mu to na úhradu privatizace bytu na pražských Vinohradech.

O den později už by to nebylo možné, poptávka náhle zmizela a ceny se řítily stejně rychle dolů. Skončila prodejní fáze české privatizace a nastala fáze nákupní, která podle všeho trvá dodnes. Index pražské burzy PX, který v dubnu 2004 začínal na 1000 bodech, je už druhým rokem pod touto hodnotou (a v prvním desetiletí byl i na třetině současného stavu). Podstatou nákupní fáze je přizpůsobování hodnoty aktiv kupujícím. Cena musí dolů. Krach je výhoda.

Pak někteří přišli na to, že propad ceny může být výhodný i pro majitele. Vzpomínám, jak se za prvního předsedy Burzovní komory Richarda Salzmanna zavedlo pravidlo, že cena může během jednoho dne růst nebo klesat až o 99 procent. Okamžitě toho využilo Vinium Znojmo, kterému cena akcie spadla na pětikorunu a mělo tak jistotu, že akcie nikdo neprodá. To byla nejlepší obrana proti nepřátelskému převzetí.

Neříkám, že teď si s akciemi NWR někdo hraje. Pád černouhelného monopolu je signálem změny epochy, kdy se hospodářská perspektiva neodvíjí od těžby milionů tun, ale od jejich nejvhodnějšího využití, a pokud možno i úspor. Mateřská země průmyslové revoluce, Velká Británie, která v 18. století odstartovala moderní využití fosilní energie jako mocného urychlovače hospodářského růstu, nyní oslňuje zprávami opačného charakteru. Domácnosti v Anglii a Walesu snížily během šesti let spotřebu tepla a elektřiny o celou čtvrtinu. Podle anglického Národního statistického úřadu, který údaje zveřejnil, k tomu vedly zejména investice do zateplování, energetické štítkování domů či zavádění moderních kotlů. Informovalo o tom Hnutí Duha, které u nás vytrvale prosazuje zavedení britské obdoby zákona o závazném tempu snižování závislosti na fosilních palivech (o povinném procentu ročních úspor fosilních paliv).

Méně energie a z jiných než fosilních zdrojů, to je jeden zdroj tlaku na ceny uhlí. Dalším je laciný dovoz uhlí do Evropy ze Spojených států, kde nyní vrcholí bublina frakování plynu z břidlic. Ložiska tam mají obrovská, leží přímo pod průmyslovými oblastmi východního pobřeží, největší je přímo ve státě New York, a jsou zatím relativně dobře těžitelná. Avšak podle nejnovějších signálů může jejich výnos začít klesat mnohem prudčeji než při těžbě z klasických ložisek. V opačném směru naopak porostou náklady těžby.

Ostravsko, jehož doly OKD teď nahlédly do tváře zániku, je v kleštích klesající poptávky po uhlí i oceli, a přitom má naopak energii drahou. Jedním z prvních kroků Rusnokovy vlády bylo vytvoření pracovního týmu regionální tripartity, který poukázal především na obrovskou zátěž tributu solárním baronům.

Je to smutný paradox důsledků aktivit Bakaly, který před volbami mohutně finančně podpořil strany, jež pak vytvořily Nečasovu vládní koalici, a teď sklízí důsledky katastrofální hospodářské politiky svých favoritů. Hospodářský výbor Poslanecké sněmovny, vedený ODS, roku 2009 blokoval projednání zákona o redukci výkupních cen solární elektřiny. Do poslední chvíle byly blokovány informace o tom, kdo z politiků se na solárním byznysu přiživoval. Tak jako obvykle, pravice dala přednost parazitickému využití společenské změny.

A pak je tu ta krize. Bakalův týdeník Ekonom (který se lepší!!) nabízí rozhovor Jana Světlíka, šéfa a majitele Vítkovice Holding, uvedený příznačnou otázkou:

- Nachází se podle vás Ostrava v krizi?

Víte, já se domnívám, že krizi si vytváříme sami tím, že neinvestujeme. Vzniká tak určitý bezvýchodný kolotoč, kdy lidé šetří, neutrácejí, rostou jim úspory, ale na druhou stranu tak nemohou vznikat žádné obchody. Ostravsko vnímám tak, že lidé jsou tady vystrašení, očekávají špatné věci a bojí se, co bude dál. Do jisté míry je to i důsledek obrazu, který nám předkládají média a která bijí na poplach. Jsou zde samozřejmě rizika jako prodej Evrazu nebo situace v OKD. Oficiálně nikdo nic neví, panují ale dohady, které jsou někdy hodně špatné.

Oficiálně tedy zle není, ale jinak zle je. Nemluvě o tom, že ne všichni šetří. Někteří si naopak zoufale doplňují zdroje, třeba u popelnic.

A teď, co s tím.

Proběhne na Ostravsku nějaká významná restrukturalizace průmyslu, začnou hrát větší roli třeba IT obory a další „lehké“ věci?

Restrukturalizace už vlastně do velké míry proběhla. Dělali jsme si takové srovnání: ve španělském Bilbau měli hutě a vyráběli tam lodě. Nechali to úplně zlikvidovat a stálo je to obrovské peníze. S náklady, které šly na Ostravsko, se to nedá srovnávat. Ostravsko si zatím pomohlo samo. Podle mne se spíš z tohoto regionu vytahovaly obrovské peníze. Fabriky na Ostravsku ale mají problémy hlavně kvůli tomu, že platí obrovské poplatky. Vezměte si, kolik se platí nejen za obnovitelné zdroje, ale také za distribuci elektřiny a plynu. Vezměte si, kolik stojí voda. Podívejte se, kolik stojí stavební povolení. Proč tedy platíme daně, když kromě toho musíme platit i jakési desátky? Já odvádím dvě miliardy korun na daních a 500 milionů na poplatcích jenom energetice. Máme o 53 procent vyšší poplatky než naše německá konkurence.

Co by tedy firmám na Ostravsku pomohlo?

V první řadě snížit poplatky. A sanovat ekologická nařízení. Ty firmy se neumějí vyrovnat s miliardovými investicemi do ekologie, s tím asi stát bude muset pomoci.

Bude tedy potřeba hospodářská politika, kterou Nečasova koalice prakticky zrušila. Výsledkem je pohřeb konkurenceschopnosti pod hromadou keců o svobodě a demokracii. Pijavice korupce a vládní neschopnosti svázala nejen Ostravsku, ale i dalším regionům ruce a znemožnila jim přizpůsobovat svoji budoucnost vývoji ve světě. Vláda se opájela šílenými představami, že se staneme evropským centrem investičních fondů – proto to zrušení daně z dividend, - z čehož by měli havíři a oceláři, kterým před očima zavírají krám, nepochybně radost…

Na problémy by se přišlo dřív, kdyby se nesmyslně nerušila účast zástupců zaměstnanců v dozorčích radách. Vinu nesou i odbory, které se nechaly opít rohlíkem. Ale co mohly dělat? Je to i trest za to, že jsme dopustili jejich oslabení.

Bude tedy potřeba pomoc státu hned, a strategický manévr, který by oživil skutečnou perspektivu českého průmyslu, zítra. Souběh hospodářské a politické krize je drsný, ale na druhou stranu může nabízet příležitost – jak jsem si přečetl na jednom ostravském webu – vzít toho víc z jedné vody načisto. V řadě míst proběhnou volby v radikální atmosféře. Doufejme, že vynesou do popředí sociálně cítící krizové manažery, nikoliv krysaře, kteří nadhánějí dav bezohledným parazitům.

Publikováno se souhlasem vydavatele.