Trumpova válka v Íránu nás bude pronásledovat ještě dlouho poté, co přestanou padat bomby. Bude to drahé, ceny nafty a benzínu se mohou zvýšit násobně, pokud budou. Zavládne nedostatek hnojiv, plastů, hélia pro výrobu čipů. Rozvrácené dodavatelské řetězce nás vrátí do poměrů covidové krize. Ztratíme zdroje, ztratíme trhy. Ropě se zkrátí budoucnost.

Pokud jde o samotný Írán, posílí radikální křídlo revolučních gard a padnou zábrany ve snaze získat atomovou bombu, píše v britském UnHeard profesor Ali Ansari, prezident Britského institutu perských studií.

„V současné době se šíří teorie, že válka přiměla Islámskou republiku k „tvrdšímu postoji“ – její zastánci poukazují na upevnění moci ze strany Sboru islámských revolučních gard (IRGC) a na nástupnictví Modžtaby Chamenejího. Tvrdí se, že tomu všemu se dalo zabránit, kdyby USA a Izrael svou válku nezačaly. Chamenejí starší mohl zemřít pokojně ve své posteli a Islámská republika mohla jmenovat umírněného vůdce a zaujmout liberální směr.

Zkušení pozorovatelé Íránu chápou, že slovu „mohla“ se tu hodně pomohlo, zatímco Íránci, kteří byli v lednu loňského roku vystaveni brutálnímu násilí, si kladou otázku, o kolik tvrdší postoj režim plánoval zaujmout. Ale představa, že IRGC usiluje o moc, která mu dlouho unikala, je, upřímně řečeno, směšná. Bezpochyby využívá výjimečného stavu k posílení své pozice, ale v době války si všechny armády, i v neautoritářských státech, užívají výsadního postavení.